Miroslaw Gierga, farář

U nás v Polsku bylo o Bílé sobotě velkou tradicí svěcení pokrmů. Na to se všichni těšili a chodil opravdu každý, i nevěřící. Na každém stole muselo být nějaké posvěcené jídlo, beránek, vajíčka i třeba nějaká ta sváteční šunka. Za komunistů nebylo snadné takovou šunku sehnat, takže ji lidé nosili do kostela zčásti i proto, aby se trochu pochlubili.

Jana Podskalská, vedoucí MKIS Poběžovice

Velikonoce, to jsou pro mě mazance mojí babičky. Moc ráda jsem jezdila za babičkou a dědečkem do Vítání. Oni ty svátky hodně prožívali a babička vždy připravila spoustu všech myslitelných velikonočních dobrot. Hlavně její mazance byly vyhlášené, voněla jimi celá chalupa a jezdili si pro ně příbuzní ze všech koutů republiky.

Antonín Konrády, muzikant

Pamatuji si, jak jsem jednou v Újezdě viděl o Velikonocích jít koledníky, kteří cestou hráli na fanfrnochy. Každý z nich zněl trochu jinak, oni hráli a zpívali koledy, já jsem je poslouchal a moc se mi to líbilo. Tahle vzpomínka mi utkvěla v paměti. Samozřejmě jsem i rád pletl pomlázku a chodil šupat děvčata, na to jsem se vždy moc těšil.

Helena Klimentová, důchodkyně

Já jsem měla tři mladší sestry a pamatuji si, že náš táta na nás vždy brzy ráno, když jsme ještě spaly, vypustil kluky, aby nás vyšupali. Jedna moje sestra se tak bála, že před nimi utíkala přes celý dům, uklouzla na schodech a zlomila si nohu. Skončila tedy nejen zmrskaná, politá vodou, ale i se zlomeninou. Potom už raději nikdy neutíkala.