Útulek v Mířkově na Domažlicku je útočištěm i domovem především pro staré, nemocné či týrané koně, najdeme zde však i jiná zvířata – například ovečku Amálku, která vyrůstala mezi psy a dodnes si myslí, že je jednou z nich či nerudného a zlomyslného kačera Adolfa, který sice neumí ani plavat, přesto však vytrvale terorizuje všechny obyvatele statku i jeho návštěvníky.

Nejnovějšími obyvateli statku jsou nyní tři housata.

„Naše housata jsou hodná a poslušná, akorát bez nich nemůžeme jít ani na záchod, neustále nás husím pochodem pronásledují všude, kam se hneme,“ říká vedoucí útulku Blanka Schröpferová s tím, že housata jsou přátelská, ráda se nechají pohladit a nemají z nikoho strach, ani z útulkových psů. „Jenom se slepicemi příliš nevycházejí, troufají si na ně a prohánějí je po dvoře,“ poznamenává s tím, že různá drůbež si mezi sebou navzájem zřejmě příliš nerozumí.

Mířkovští si housata pořídili především proto, aby obyvatelstvo jejich statku bylo rozmanitější. „Bílá česká husa prostě na statek patří. Hodně k nám jezdí děti z okolí na exkurze a my chceme, aby i ty dnešní děti viděly, jak vypadá husa naživo a ne pouze na pekáči,“ vysvětluje vedoucí útulku. „Máme tu i kachny nebo křepelky, takže návštěvníci mohou porovnávat rozdíly nebo si třeba vyzkoušet, jaké to je být husopas.“

Dokud byla housata malá, bydlela společně v kuchyni v krabici u kamen, aby jim bylo teplo, nyní však už mají řádné bydlení ve chlévě. Zapojují se o i do pravidelných akcí, které mířkovský útulek pořádá, například během akce Velikonoce na statku se největšímu zájmu těšila právě zmíněná trojice. „Housata jsou přátelská a zvědavá, takže se snažila s návštěvníky skamarádit,“ tvrdí Schröpferová.

Ačkoliv housata rostou jako z vody, stále ještě nemají jména. „Pořád ještě totiž nevíme jejich pohlaví,“ vysvětluje vedoucí útulku. „U housat se to pozná až trochu později, tak čekáme až vyrostou a pak je pojmenujeme. A možná si je i označíme nějakou mašlí kolem krku, abychom věděli, kdo je kdo,“ směje se Schröpferová.