Mezholezy u Kdyně

Historie Mezholez

Víska obklopená lesy je situovaná v údolí, jímž protéká potok Dubovka, který pramení na úbočí korábského masivu. Podle jazykovědce vzniklo jméno Mezholezy, lidově Mězolce či Mězolzy, jako reakce na pomalou chůzi zdejších obyvatel, kteří chodili – lezli pomalu jako mezci.
Nejstarší písemné zmínky o vsi se vztahují k roku 1379, i když její existence je bezesporu starší. Ve 2. polovině 14. století náležela ves ke zboží Viléma Kanického z Čachrova. Mezholezy s okolními vesnicemi vlastnili Kaničtí až do poloviny 17. století. Před polovinou 17. století však kaničtí zemané z dějin Mezholez, které vlastnili po čtyři staletí, navždy mizí. Novou vrchností se stávají rytíři Vidršpergárové z Vidršperku.

Zázračná mušle z Mezholez

V Mezholezích od pradávných časů opatrovali mořskou mušli, kterou posvětil prý sám papež a dal jí čarovnou moc. Obyvatelé Mezholez si jí velice považovali, jak píše ve školní kronice učitel Josef Bílek: „Jest to mušle Tritonova. Jest jednoho křídla, přes příčné záhyby jsou bílé a hnědé s olověným náhubkem. Nikdo se jí nesmí holýma rukama dotknout, aby svěcení nebylo znesvěceno z prazvláštní té starožitnosti. Ten, u něhož je mušle uschována, dostává od obce pět zlatých, louku a několik měr obilí. Za to však musí, kdykoliv se na obloze objeví mrak, na posvátnou mušli troubiti, a jakmile prý začne troubiti, tu se hned blesky, bouře, krupobití a hlavně oblaky rozhánějí nad lesy.“
Zázračnou mušli se po sto dvaceti letech podařilo nalézt ve sbírkách domažlického muzea, a ačkoliv se proti bouřkám jistě troubilo i na více místech dnešního Domažlicka, zachovala se právě ta z Mezholez.

Mezholezská sklárna

Sklárna položená v lesích asi 1,5 kilometru jihozápadně od Mezholez byla vybudována krátce po roce 1715. V roce 1719 se do sklárny dováželo polomové dříví z oblasti Chudenic. Podle počtu sklářů lze předpokládat, že v mezholezských lesích pracoval rozsáhlejší provoz se dvěma tavícími pecemi. Již v roce 1721 byla však 30. dubna vyhašena. Důvodem bylo zřejmě vyčerpání zásob palivového dřeva a špatný stav lesů v okolí Mezholez, které nemohly sklárnu udržet při životě. Ještě nejméně do roku 1742 byly prodávány výrobky sklárny uložené ve skladu na chudenickém panství, jako například ampule, zřídelní sklenice, destilační skla, kropenky, karafky, strakaté karafky, likérové sklenky, vtlačované poháry s víčky, obyčejné pivní poháry se silným dýnkem a se zeleným a modrým nádechem, svícny, slánky, lžíce, konvice a mísy, pivní korbele a poháry, světlezelené a světle modré lahve a hodinová sklíčka. Místo zrušené sklárny bylo později od roku 1746 využíváno jako louka přidělená vrchnostenským myslivcům. Později zanikla i tato louka. Prameny 2. poloviny 19. století již přesné místo sklárny neznají.

Čerpáno z publikace Zdeňka Procházky Mezholezy