Za dobu svého působení v Domažlicích, jsem poznal Chodsko a myslím si, že i jeho duši, a musím se přiznat, že Chodsko mám opravdu rád. Vždyť jsem zde strávil mnoho let, a tak jsem zde nechal i kus svého srdce.

Často jsem pěšky chodíval na Veselou horu ke kapli sv. Vavřince. Pod kostelíkem jsou Boží muka, která připomínají slavnostní bohoslužbu vyšehradského kanovníka Msgre Bohumila Staška. Před sedmdesáti lety, 13. srpna 1939, vystoupil na pouti u sv. Vavřince a pronesl plamenné kázání, v němž vyjádřil svůj postoj k Chodsku, které v té době procházelo těžkou zkouškou. Některé vesnice byly připojeny k německé říši a nejen Chodové, ale celý národ, to těžce nesl. Tehdy, kdo mohl, se zúčastnil pouti, při níž kanovník Msgre Stašek odsoudil odtržení tohoto čistě českého území a vyjádřil naději, že Chodsko opět bude svobodné.

Od té doby uplynulo již sedmdesát let a přes nejrůznější peripetie žije pouť u sv. Vavřince na Veselé hoře. Lidé sem přicházejí, aby si připomněli světce, který raději volil smrt než by zradil, přicházejí sem, aby prožili krásné chvíle společných bohoslužeb. Přál bych si, aby se nikdy nezapomnělo na kázání Msgre Staška a ani na to, že v minulých desetiletích museli lidé překonávat značné těžkosti při poutích, jimž totalitní režim nepřál. Jsem rád, že nyní všichni můžeme svobodně putovat na pouť k sv. Vavřinci.