VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Domorodci jsou většinou nápomocní, říká badatelka

Chodská Lhota -Kateřina Tvardíková z Chodské Lhoty má cestování v krvi. Sotva se vrátila z Papuy – Nové Guiney, už se chystá na další roční výpravu.

30.1.2012
SDÍLEJ:

Kateřina Tvardíková v Papuy Nové Guiney.Foto: Foto: Archiv Kateřiny Tvardíkové

Kateřina Tvardíková z Chodské Lhoty, studentka katedry zoologie Jihočeské univerzity, navštívila už dvakrát Papuu-- Novou Guineu. Naposledy v této zemi ve výzkumné stanici strávila více než rok.

Kdy jste se poprvé dostala na Papuu-Novou Guineu a za jakým účelem jste tuto zemi navštívila?
Poprvé jsem na Papuu odjela v roce 2008 v rámci kurzu tropické ekologie pořádaném Přírodovědeckou fakultou Jihočeské Univerzity. Jelo nás tehdy 9 studentů zabývajících se různými organismy a pod vedením profesorů Vojtěcha Novotného a Jana Lepše, jsme měsíc pracovali na vlastních výzkumných projektech. Už tehdy se mi na Papuy moc líbilo a doufala jsem, že se tam budu moci později vrátit.


S jakými pocity jste do této země odjížděla a na jak dlouho?
Po dvou letech snažení se mi přání vyplnilo a já jsem byla jako historicky první ornitolog přijata jako PhD. student do entomologické (zkoumající hmyz) skupiny prof. Novotného. Díky tomu jsem odjížděla na Papuu s trochu smíšenými pocity. Sice jsem se strašně moc těšila, ale zároveň jsem věděla, že rok života na Papuy nebude to samé jako měsíční pohodový kurz s kamarády za zády. Taky jsem tušila, že Vojtovi budu působit problémy už tím, že jsem první žena v jeho týmu, a dále tím, že studuji něco úplně odlišného a v jiných geografických měřítcích, než byl doposud zvyklý. Snažila jsem se tedy připravit co nejlépe – obstarat veškeré vybavení, na které stanice a asistenti doposud nebyli zvyklí. Tyto přípravy mě zaměstnaly natolik, že mi na přílišné další obavy či pocity ani nezbyl čas.

Vrátila jste se tam ještě někdy? Co bylo cílem vaší opakované návštěvy?
V rámci svého doktorátu se oficiálně zabývám různými aspekty života hmyzožravých ptáků. V praxi to vypadá tak, že se snažím postihnout druhovou bohatost ptáků podél úpatí hory Mt.Wilhelm (200-4000 metrů nad mořem), jejich potravní specializace. Zároveň pracuji na výzkumu napadení tamních ptáků malárií a různými parazity žijícími na jejich peří. Druhým projektem pak bylo zjištění dopadu kácení lesa na místní ptačí společenstva a jejich potravu. Vždycky mě na ornitologii bavila nejvíce terénní práce a myslím, že cílem všech ornitologů je zůstat co nejdéle mimo kancelář a laboratoř. Přesto se ale bohužel stále více a více přesouvám do laboratoře, kde je třeba určit či potvrdit identitu ptáků, jejich potravy i parazitů na základě genetické informace.

Jak vypadal váš běžný den?
Pokud jsem dělala ptačí pozorování, začínal můj den ještě dávno před rozbřeskem. Vstávala jsem o půl páté, abych připravila klukům na ohni kafe a snídani a ve volné chvíli jsem dolaďovala všechno potřebné vybavení. Do lesa jsme vycházeli chvíli po páté. Ranní sčítání, což je vlastně popocházení po daném úseku a zapisování všech viděných a slyšených ptáků, jsme dokončovali před jedenáctou a v půl třetí jsme po poledním odpočinku vyráželi na stejná místa sčítat ještě jednou. V některých lokalitách jsem během poledne pořádala výukové kurzy pro ženy, nebo jsem dělala přednášky pro děti. Další den jsme se věnovali odchytům ptáků do sítí, které jsme natáhli už před šestou hodinou ranní. Po dobu dvanácti hodin jsme ptáky chodili v půlhodinovém intervalu kontrolovat a vyjímat ze sítí. Po večerech jsme se ještě věnovali v táboře práci na vzorcích, jejich popisování či kontrole protokolů. Pak už následovalo jen povídání s vesničany, posezení u ohně a náš den nezřídka končil až v pozdních nočních hodinách.


Musela jste mít nějaké speciální oblečení nebo vybavení?
Ne. Jediné na co by si žena na Papui měla dávat pozor, je délka kalhot (lépe pak sukně), které by neměly být kratší než do půli stehen. Pouze kvůli práci se sítěmi si nemůžu dovolit žádné zipy, knoflíky, náušnice či řetízky, které velmi znesnadňují práci.


Jací jsou domorodci, jak se k vám chovali?
Domorodci byli většinou velmi nápomocní. Obzvláště pak, pokud s nimi strávím delší dobu a dokážu jim pořádně vysvětlit, za jakým účelem na jejich půdu přicházím, proč chci useknout ty a ty stromky, a proč chci jít právě tudy a ne jinudy. Označení „white meri” (běloška) je na Papui užíváno již tradičně s uctivým nádechem a zájmem, tak velmi odlišným od hanlivého pojmenování “gringo”, známým z Jižní Ameriky či Afriky. Po půl roce pobytu jsem si navíc vysloužila titul “big meri”, což je typické označení pro stařešinu kmene, tím moje slovo získalo u jednotlivých komunit na váze. Samozřejmostí je ale chovat se neustále jako návštěvník a respektovat místní. Respekt je to, co cítím já k nim a k jejich kultuře a stejnou mincí je mi většinou opláceno.


Zažila jste nějaký trapas?
Povedlo si mi několik pěkných faux-pax. Například jednoho krásného dne jsme se s asistentem vraceli z práce řekou domů a já ho jen tak ze srandy pocákala. Zarazilo mě, že byl po zbytek odpoledne nezvykle zamlklý, ale nepřikládala jsem tomu váhu. Až téměř po půl roce jsem zjistila, že cákání znamená v kmeni mého asistenta velmi odvážnou formu flirtování. Po tomto zjištění jsem si s asistentem promluvila a od té doby si dávám velký pozor a snažím se hodně pozorovat lidi kolem sebe a jejich chování.


Zažila jste osobně nebo společně s vaší výpravou nějakou pernou chvilku, kterou byste raději vymazala z paměti?
Méně i více perných chvilek jsem zažila spoustu, ale ani jedinou bych ze svých vzpomínek nechtěla vymazat. Popravdě jsem za všechny z nich velmi vděčná. Člověk je díky nim mnohem šťastnější a spokojenější.


Jaká nebezpečí číhají v této zemi na badatele?
Nebezpečí číhající na badatele jsou dvou druhů. Prvně ta fyzická v podobě zranění, nemocí a různých štiplavých a žahavých živočichů a rostlin. Na Papuy nežijí téměř žádná z nebezpečných zvířat, ale člověk si při pohybu v terénu musí dávat na pozor stejně jako všude jinde. Papuánská džungle totiž skrývá neobyčejně hluboká údolí, divoké řeky a strmá horská sedla. Druhé nebezpečí pak číhá ve vaší hlavě. Lidé přijíždějící na Papuu jednoduše nezvládnou kulturní rozdíly, osamocenost či naopak neustálou přítomnost lidí a po krátké době projektu u nich může dojít k vyhoření. Pokud jste ale psychicky v pohodě a sžijete se s týmem, tak ostatní fyzická nebezpečí ani nevnímáte.

Co je v Papuy podle vás nejkrásnější a naopak?
Na Papui je nejkrásnější příroda (ptáci samozřejmě nejvíce) a lidé. Naopak nejméně krásné jsou plantáže olejné palmy a doly na zlato, nikl a kobalt.

Chystáte se v nejbližší době na nějakou další zajímavou výpravu?
Už jsem prakticky sbalená a chystám za pár dní zpět na jih. Nejdříve do Austrálie, pak na půl roku na Papuu, pak zpět do Austrálie, a poslední měsíc roku bych ráda strávila v Africe, v Kamerunu. Do Čech se nejspíš přijedu podívat pouze na Vánoce, protože víkend před Vánocemi pořádám sympozium na konferenci v Londýně.

Autor: Helena Bauerová

30.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petr Sojka se strojem HB 350 z roku 1920 a Růžena Sojková s motocyklem Royal Enfield 225 z roku 1925 čekají na pokyn startéra.

Domažlickem projelo více než 140 veteránů

Vypouštění zajíců.
5

Vidičtí myslivci vypustili do volné přírody 40 mladých zajíců

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

A zase ten Bakoš. Tentokrát sestřelil Jihlavu

Plzeň – Viktoria Plzeň vyhrála 2:1 v Jihlavě gólem z 92. minuty.

Další dealeři drog dopadeni

Tachovsko - Tachovským kriminalistům se v boji proti distribuci drog povedl další úspěšný zásah.

Větší podíl z daní města plánují investovat do škol, bydlení i sítí

Domažlicko – Novela zákona o rozpočtovém určení daní od příštího roku zvyšuje podíl obcí a měst na vybrané dani z přidané hodnoty ze současných 21,4 procenta na 23,58 procenta.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení