Smíření se s realitou je pro mnohé těžké. Na sociálních sítích i v běžném životě se setkávám i nyní po volbách prezidenta s poznámkami na adresu hlavy státu, historicky prvního prezidenta zvoleného občany. V souvislosti s tím si pokládám otázky: Byla přímá volba namístě? Dorostli jsme za uplynulé dvacetiletí k tomu, abychom demokracii, myslím tím tu většinovou, chápali nejen jako výhody oproti totalitě, nebo si řada lidí myslí, že díky ní může všechno?

Chápu radost těch, kteří si Miloše Zemana za ´svého´ prezidenta zvolili, i jisté rozčarování dalších, kteří by na postu hlavy státu měli raději Karla Schwarzenberga. Volby však přinesly výsledek, který je nutné akceptovat, ať se nám líbí, nebo ne. A právě zde si myslím, že lidé by měli přijmout volbu nadpoloviční většiny zúčastněných, byť se jejich myšlenkové procesy ubírají úplně jinam.

Nelíbí se mi povolební osočování a poznámky na adresu demokraticky zvolené hlavy státu. Silně mi to zavání establishmentem, který se ztotožňuje s demokratickými principy jen formálně – jak by se jednoduše řeklo, ´jen když se to hodí´. A diktatury, k níž je od establishmentu jen krůček, jsme si přece v historii užili už dost.