Uctít památku deseti mladým americkým letcům, kteří při útoku na německou továrnu zahynuli při bombardování německými stíhacími letouny, přijel do Bukovce i čtyřiaosmdesátiletý Václav Mareš z Peček (okres Kolín).
Dva a půl roku byl totálně nasazen v Holýšově a tvrdě tak pracoval v místní muniční továrně.

„Jsem velmi rád, že tato pamětní deska vznikla a že se tak uctí čin amerických letců, kteří naši zemi osvobodili,“ řekl dojatě pamětník a vzpomíná na dobu, kdy byl v Holýšově: „Do Německa nás bylo nasazeno 640 tisíc. Já byl nasazen z rodiny, kde nám tatínek zemřel a maminka zůstala s pěti kluky sama. Odešel jsem jako třetí. Původně jsem byl v Německu a za týden mě odsunuli do Sudet – právě do Holýšova, kde jsem strávil osmadvacet měsíců,“ vypráví Mareš a říká, že nejhorší byl hlad, kterým trpěli.Holýšov měl v té době jeden a půl tisíce obyvatel a nasazených pracovníků bylo o sedm tisíc více. „Občas, když jsme třeba museli vysekávat břehy řeky Radbuzy, jsme tajně chytali ryby, abychom měli něco do pusy. Často jsme také z polí vyhrabávali brambory.“

V nástrojárně kalírny, kde Václav Mareš pracoval, strávil denně dvanáct hodin a navíc byl jako mladý dvacetiletý kluk zařazen do služby, při které docházelo k různým cvičením. Často tak nesměl celý víkend na lágr.

„V noci z 24. na 25. dubna 1945 jsem Holýšov opouštěl,“ líčí pán, který se i přes všechno utrpení do této lokality stále vrací. „Vždy, když jsem tady, musím zajít na hrob svého kamaráda. Byl to Holanďan, který pracoval v muničce ukryté v lese. Zahynul zde při bombardování.“
Za alespoň částečné finanční odškodnění bojoval pan Mareš v roce 1990, kdy byl předsedou Svazu nuceně nasazených v okrese Nymburk. Během jeho práce vznikla pamětní deska podobná té v Bukovci.