Jen ti totiž mohli vlastnit tak nádherně zkonstruované, s mravenčí přesností propracované a drahým materiálem vyložené kusy, jaké dnes vycházejí zpod rukou Ladislava Pecha. Vzhledem k časové propasti je pro něj tato meta už nedosažitelná. Přesto stovky let dokázal svým umem překonat a znovuobjevit i vzkřísit tajemství zapomenutého mistrovství.

Sluneční paprsky procházející velikým oknem dílny zlatily nádherný sekretář stojící uprostřed. Ačkoli další zlato ani nepotřeboval. Ve velké míře se tímto čtyřiadvacetikarátovým kovem totiž pyšní sám. Ve finále však drahý prvek hodnotu celku jen podtrhuje. Dech beroucí krása nábytkářského skvostu mluví sama za sebe. Nejméně stokrát se tady také zúročilo, že když se ručně dělá cokoli, je třeba do toho vložit vlastní invenci. Díky tomu ale pak dílo může získat ´duši´. To, které vzešlo zpod Pechových rukou, ji určitě má. Slohově se tahle nádhera řadí do manýrismu.

„Manýristický nábytek se u nás objevoval velice málo. Po Rudolfově éře se dvůr odstěhoval do Vídně a tam se styl rozvíjel. Získat takový kus si nemohl dovolit jen tak někdo. Pokud je mi známo, podobné sekretáře, ale z ebenu, lze vidět jen na Konopišti. Ferdinand je zdědil po rodu d´ Este," informoval rokycanský nábytkářský mág.

Dokončení ve středečním vydání Rokycanského deníku.