Lesníci Národního parku Šumava mají problém. Na území parku se stále častěji vyskytuje nepůvodní druh jelena – sika japonský. Několik jedinců se už podařilo ulovit v západní části parku a letos poprvé se objevil i v části jižní. Podle lesníků sika narušuje původní složení živočichů na území šumavského parku, v ohrožení je zejména domácí jelen evropský.

Hledal partnerku

Poprvé siku japonského hajný David Beck zahlédl ve svém revíru zhruba před měsícem. Nikdy předtím ho v lesích v okolí Strážného v jižní části Národního parku Šumava neviděl.  „Byl to asi dvouletý špičák. Bylo vidět, že se zapojuje do jelení říje a hledá si partnerku," uvádí Beck.

To je ale nežádoucí, stejně jako jeho přítomnost na území Národního parku Šumava. Jde totiž o nepůvodní druh a platný Plán péče, který reguluje veškerou činnost na území Národního parku Šumava, přikazuje tento druh jelena lovit a zcela ho eliminovat.

„Mnozí odborníci totiž varují před možností jeho křížení s naším jelenem evropským, který je na Šumavě původní a patří sem," upozorňuje Adam Jirsa, který má péči o lesní zvěř na území Národního parku Šumava na starost. „Sika byl k nám dovezen koncem 19. století v módní vlně zpestřování skladby zvěře v oborách cizokrajnými druhy. Od 40. let minulého století se kvůli tehdejším válečným událostem a s tím souvisejícím poškozením oplocení obor objevil i ve volné přírodě. Jeho rozšíření je v současné době největší v západních Čechách na severním Plzeňsku a v Doupovských horách" doplňuje Jirsa.

Dobře se adaptoval

Jeleni sika pochází z asijského kontinentu z Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a z východního Ruska. Ze své původní vlasti se poměrně dobře adaptovali na středoevropské životní podmínky. Oproti jelenovi evropskému je sika výrazně menší a lehčí. Dospělý samec dorůstá maximální výšky 120 centimetrů, tělesná hmotnost může dosáhnout až 100 kilogramů. Letní zbarvení siků je pestré, rezavohnědé s bílými skvrnami (podobně jako u daňka), zimní srst je delší, dosti hrubá, šedohnědá až čokoládově hnědá, s nevýraznými skvrnami. Paroží samců je mnohem menší a méně větvené než u jelena evropského, mívá maximálně 8 výsad.

Sika japonský se na území Národního parku Šumava, který byl založen roku 1991, občas objeví. Přibližně každý druhý rok jelena siku šumavští lesníci uloví. Letos se poprvé podařilo ulovit jeleny dva, navíc se sika vůbec poprvé objevil až v jižní části parku.

Je to problém

„Na severozápadním konci Národního parku Šumava, hlavně v okolí Prášil se sika vyskytne častěji, přibližně každý druhý rok je uloven nebo zaznamenáme jeho přítomnost, v jižní části byl letos uloven poprvé," říká Jirsa. Již předtím ulovil jelena siku nedaleko Prášil tamní lesník Marek Drha.

„Tento údaj ukazuje na to, že šíření jelena siky může být stále větším a větším problémem. Je nutné jej řešit i v ostatních lesích, aby sika neohrožoval původní šumavský druh jelena evropského a lesní ekosystémy v národním parku," uzavírá Jirsa.