VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Změna režimu znamenala pád zaběhlých firem

Domažlicko - V regionu postupně zanikla většina velkých podniků, které do začátku 90. let dohromady zaměstnávaly tisíce pracovníků.

15.11.2014
SDÍLEJ:

Přádelny česané příze zanikly v roce 2003.Foto: Deník/ Stanislav Šebek

Desta vyráběla do roku 2002

Domažlice - Dvanáct let uplynulo od konce podniku, který vyráběl vysokozdvižné vozíky a který navázal na tradici továrny Josefa Kauba, jež fungovala od 80. let 19. století. Nyní je z areálu obchodní středisko se supermarketem, drogerií a prodejnou textilu.

Kaub založil opravárenskou dílnu na šicí stroje, váhy a zámečnické výrobky. Po krátké době provoz rozšířil o výrobu hospodářských strojů.

Útlum nastal v době první světové války, ale po jejím skončení se továrna rychle vrátila do původního tempa. V období druhé světové války zde byla zavedena válečná výroba. Po znárodnění v roce 1948 závod rychle měnil národní podniky, pod které spadal. Během čtyř let byl začleněn pod Agrostroj, Československé stavební závody, Armastav a nakonec do Kdyňských strojíren. Zlom přišel 1. ledna 1969, kdy se továrna stala odštěpným závodem národního podniku DESTA.

„Tento název vymyslel tehdejší generální ředitel Miroslav Grégr – zkratka symbolizovala Design, Efektivnost, Stabilitu, Tradici a Aktivitu," připomněl Jan Sazama, ředitel domažlického závodu Desta (1979–2002).

V prvním roce výroby (1969) brány závodu opustilo čtyřicet vysokozdvižných vozíků. Kromě nich se vyráběla i přídavná zařízení (prodloužené vidle, jeřábová ramena, hydraulické lopaty, otočné vidle, svěrací čelisti, drapáky dřeva). Během dvaceti let bylo vyrobeno přes deset tisíc vysokozdvižných vozíků. Exportovány byly nejen do vyspělých evropských zemí, ale i poměrně exotických destinací (Anglie, Bangladéše, Belgie, Iráku, Irska, Norska, Pákistánu, Singapuru, Súdánu, Španělska či Švýcarska).

V roce 2000 vlastník Destyfirma ČZ Strakonice rozhodla o postupném ukončení výroby. To přišlo v srpnu 2002. V Destě bylo v tu dobu zaměstnáno již jen 125 pracovníků, v roce 1989 jich bylo 396. 

Automobilka zeje prázdnotou

Holýšov – Změny poměrů po revoluci v roce 1989 prakticky položily i kdysi proslulé automobilky LIAZ, jejíž součástí byl také podnik SVA Holýšov.

V holýšovském továrním areálu vznikly první haly už koncem 19. století, kdy zde byla sklářem Zieglerem zahájena výroba litého tabulového skla. Během druhé světové války byla v areálu zavedena výroba protiletadlové munice.

Po skončení války se výroba začala orientovat na automobilový průmysl. Holýšovský závod SVA, neboli Státní výroba autodílů, zahájil produkci náhradních dílů pro všechny typy užitkových a osobních automobilů, které se u nás tehdy vyráběly.

Od roku 1958 pak byly v závodě prováděny generální opravy autobusů Škoda 706 RTO, na jejichž výrobě se podílel LIAZ a Karosa. „To byla doba největší slávy SVA," vzpomenul pamětník Jiří Felix. „Postupně se začaly vyrábět celé karosérie a od roku 1967 se zde montovaly celé autobusy. Tehdy jsme jich vyráběli až osm denně," dodal. Na přelomu 60. a 70. let pracovalo v závodu kolem 1200 zaměstnanců. Vyráběly se zde rovněž přenosové vozy pro Československou televizi.

Změna nastala v roce 1972, kdy byla výroba autobusů v Holýšově ukončena a kdy byl závod začleněn do národního podniku LIAZ. Jeho výrobní program byl postupně převeden na výrobu různých typů kabin řidiče pro všechny modifikace užitkových automobilů značky LIAZ.

Po revoluci roce 1989 se však trh RVHP rozpadl a automobilka LIAZ ztratila skoro všechna odbytiště. Prodeje, a tedy i výroba postupně klesaly.

V roce 1992 byla založena akciová společnost SVA, která hledala nové výrobní programy, jež by nahradily dřívější produkci kabin LIAZ. Závod začal vyrábět díly pro německé autobusy Setra. Část zaměstnanců pak přešla do závodu EvoBus. SVA se i nadále celkem dařilo, v roce 2008 však majitel výrobu s třemi stovkami pracovníků nečekaně ukončil. Od té doby výrobní haly zejí prázdnotou.

Šumavan zaměstnával stovky žen

Domažlice – Porevoluční změny se neblaze podepsaly na zaměstnavateli stovek žen v regionu, jímž byla domažlická pobočka národního podniku Šumavan Vimperk. Šumavan poskytoval před rokem 1989 řadu pracovních příležitostí, zaměstnával hlavně ženy. Ty mohly – s ohledem na péči o děti – pracovat na zkrácené úvazky. V Šumavanu se převážně vyráběly pánské i dětské košile, ale například i trenýrky. Nemalým odběratelem byl tehdejší Svaz sovětských socialistických republik, pro nějž se na zakázku vyráběly v Domažlicích také košile nadstandardních rozměrů.

Šumavan měl vlastní předškolní zařízení, lékaře, kuchyni s jídelnou a kantýnu.

Ženy byly zaměstnány při pásové výrobě, která začínala na střihárně, kde se připravovala samotná výroba. Šičky si Šumavan vychovával ve vlastním učňovském středisku, které je připravovalo na budoucí povolání. Na samém konci výrobního cyklu byly práce, které prováděly ženy v přízemí budovy v Masarykově ulici – v žehlírně. Tam se košile nejen žehlily, ale také skládaly na papírové šablony a balily před expedicí do sáčků.

19. září 1991 byla jako nástupce Šumavanu zaregistrována u Krajského soudu v Plzni firma Hodeta, s. r. o., která se zabývala v budově někdejšího Šumavanu textilní a oděvní výrobou.

V roce 2004 zaměstnávala Hodeta přes 200 lidí a vyrobila 400 000 halenek a košil, podle dostupných informací za ně utržila 50 milionů Kč a hospodařila s mírným ziskem. Podle ratingu města Domažlice (2005) patřila k významným zaměstnavatelům a řadila se mezi 20 největších oděvních podniků v České republice.

V červnu 2006 zahraniční zástavní věřitel, který odkoupil pohledávku za Hodetou, podal návrh na konkurz. Počátkem léta 2007 měla být firma, jež vyráběla dámské halenky na export a měla dluhy 32 milionů Kč, nabídnuta na prodej za 12 milionů Kč.

Konkurzní správce držel podnik v chodu půldruhého roku, kdy neúspěšně jednal s několika kupci. Nakonec odstoupil od zamýšlené koupě poslední, pro niž už byly připravené smlouvy. Podnik měl tři zástavní věřitele, jimž dlužil přes 20 milionů korun, dále dlužil i státu, dodavatelům a také odstupné zaměstnancům. Společnost Hodeta zanikla 30. června 2008.

Konec přádelen pracovníci oplakali

Kdyně – Jedním z mnoha podniků, které po listopadu 1989 na Domažlicku zanikly, byly i Kdyňské přádelny česané příze. Jejich historie přitom sahá až do druhé poloviny 17. století, kdy byla ve Kdyni založena německým podnikatelem první manufaktura v Čechách.

Přádelny zanikly v roce 2003. Ještě před rokem 1989 v nich pracovalo dvanáct set lidí.

„Jak se měnila doba, naši kolegové odcházeli. Z dvanácti stovek nás bylo sedm set, a když se přádelny v září 2003 zavíraly, bylo nás jen sedmdesát. Všichni jsme to obrečeli," vzpomněla jedna zaměstnankyně Růžena Džugarová.

Přádelna přitom byla základem strojírenského podniku ve Kdyni. Přádelny se totiž potýkaly s nedostatkem náhradních dílů ke svým strojům. „Ty pocházely ze Západu, což byla v té době pro nás zapovězená zóna," uvádí pozdější vedoucí konstrukce a ředitel továrny Vladimír Krejčí.

Opravy anglických, německých, francouzských či švýcarských strojů se tedy staly velkým problémem.
V údržbářské dílně přádelen vlny vzklíčila myšlenka, že by se náhradní díly mohly vyrábět právě tam.

V roce 1950 byla založena technická skupina, na jejímž základě byl počátkem roku 1952 založen podnik Kdyňské strojírny.

Prvním ředitelem se stal Jaroslav Holub, který byl od počátku hlavním nositelem myšlenky na rozvíjení strojírenské svépomoci.

Výroba náhradních dílů byla složitá. V textilních strojích bylo na 70 tisíc druhů součástek. Každý náhradní díl bylo třeba nakreslit podle původních dílů. Často to bylo velmi složité, protože díly byly mechanicky poškozené, opotřebované nebo teplem zdeformované.

V roce 1963 byl do výroby zaveden proplétací stroj Arachne na výrobu netkaných textilií, který nejvíce proslavil jméno podniku, protože byl ve výrobním programu třicet let průběžně inovován a vyvážen do 40 zemí pěti kontinentů.

Autor: Redakce

15.11.2014
SDÍLEJ:
Veřejné záchody v Chodské ulici v Domažlicích. Záměr na jejich rekonstrukci narazil na stanovisko památkářů a sousedů.

Domažlice na veřejné WC stále čekají

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Poberta vybral auto u Draženova

Draženov – Zloděje zřejmě přilákal mobilní telefon, který ležel před sedadlem spolujezdce v uzavřeném audi, které stálo nedaleko Draženova.

Poběžovickou pouť ozdobí muzika, historický program i půlmaratón

Poběžovice – Poběžovický pouťový festival nabízí návštěvníkům třídenní nabitý program. 

Kanický zámek chystá ochutnávky i prohlídky

Kanice – Po roce se kanický zámek opět otevírá veřejnosti. V sobotu se bude konat ochutnávka vín a marmelád, na neděli je přichystán den otevřených dveří.

Kolovečtí připravili třídenní pouťové slavnosti

Koloveč – Oslava 820 let založení městyse Koloveč na Domažlicku se koná od pátku do neděle 18. – 20. srpna.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení