VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dovolená je něco, co už řadu let neznáme

Pelechy /ROZHOVOR/ - Chovatel ovcí plemene Charollais, které bylo vyšlechtěno ve Francii, přivykl svá zvířata na podmínky obce ležící 574 metrů nad mořem.

1.5.2011
SDÍLEJ:

JIŘÍ KAISER SE VĚNUJE ŘADU LET CHOVU OVCÍ. Plemeno Charollais aklimatizoval na podmínky obce Pelechy, kde žije. Foto: DENÍK/Milena Cibulková

Chovu masného plemene ovcí, které bylo vyšlechtěno ve Francii a vzniklo křížením tamních ovcí s plemenem Leicester, se řadu let věnuje 61letý Jiří Kaiser z obce Pelechy na Domažlicku. S chovem mu zejména po odborné stránce pomáhá jeho manželka Libuše, která dříve pracovala jako zootechnička v mrákovském družstvu.

Jak dlouho už chováte ovce?

´Šaroláky´ máme od roku 1996, ale s ovcemi jsme tady na Pelechách začínali někdy v pětasedmdesá­tém roce.

Je nějaký rozdíl mezi chovem ovcí tehdy a nyní?

Určitě. Zatímco dříve se chovaly ovce pro vlnu, nyní je to hlavně pro maso.

O vlnu už není zájem?

V posledních letech nebyl, až vloni u nás začala působit firma, která vykupovala kilogram vlny za pět korun. Nedávno jsme měli školení a její zástupci tam také byli, letos už za vlnu nabízejí 12 korun.

Je to dost, nebo málo?

Řekl bych, že málo. Ty časy, kdy se kilogram ovčí vlny vykupoval za 160 korun, jsou nenávratně pryč. Dříve se ovce chovaly hlavně pro vlnu, teď naopak pro maso. ´Šaroláci´, které chovám, jsou speciálně vyšlechtěné masné plemeno.

Mají v českých chovech největší zastoupení?

Nyní už ne. Když se do republiky toto plemeno dovezlo, tak 70 % všech masných chovů ovcí byli ´šaroláci´.

Proč říkáte byli?

Situace se od té doby hodně změnila. Toto plemeno má totiž jednu nevýhodu. Při bahnění (porodu – pozn. red.) jsou mámy takové macechy. Stává se, že porodí jedno jehně a další pak o kus dál. Pak se bahnice věnuje druhorozenému a prvorozené jehně nechce.

Vy jste ale plemeno ovcí i přesto nezměnil, jakým způsobem to řešíte?

Pokud má bahnice dvě jehňata, umístíme je spolu s ní do malého boxu. To předpokládá, že je nutné při bahnění být, dohlédnout a udělat opatření.

Takže nespíte a hlídáte?

Pokud chceme, aby se našemu chovu dařilo, tak to ani jinak nejde. Myslím si, že právě z tohoto důvodu řada chovatelů od plemene Charollais upouští.

Proč jste plemeno ovcí nezměnil za méně náročné na chov?

´Šaroláci´ jsou výteční z hlediska kvality a množství masa. Když vezmeme osvalení, tak rozhodně vyhrávají.

S kolika kusy ovcí jste v ´96. roce začínali a kolik jich máte nyní?

Stádo jsme pořizovali na dvě etapy, takže jsme koupili 20 a pak ještě 15 kusů, protože jedna ovečka tehdy stála sedm a půl tisíce korun. Nebyla to žádná legrace.

Musel jste si vzít úvěr?

Použil jsem peníze, které jsem předtím vydělal v Německu.

Pak už šlo vše hladce?

Vůbec ne, vyskytly se nějaké problémy s křížením a o nějaké ovečky jsme přišli.

Zjistil jste, jak se vyvarovat podobných ztrát?

Chováme výhradně naše ovce a dokupujeme prakticky každé dva roky, aby se oživila krev, pouze berany. Za tu dobu jsme jich měli asi 18, Máme tři stáda ovcí, takže berany můžeme prostřídat, ale pak musíme koupit nové.

Je dobrý beran pro chov hodně důležitý?

Možná nejdůležitější. Podle hodnocení CPA, což je bodové shrnutí vlastností – například jaké má přírůstky a zda je zlepšovatel stáda – mám berana–rekordmana. Další beran byl loni v hodnocení, které se zapisuje do plemenné knihy, třetí v republice.

Když je dáte k sobě, neperou se?

Plemeno Charollais se vyznačuje tím, že ovce i berani jsou bez rohů. Ale neznamená to, že do sebe nebouchají. Ale pokud jsou na menším prostoru, kde se nemohou rozeběhnout, tak to není nebezpečné a nevadí to. Navíc mám beranů několik. Pokud by byli například jen dva, asi by to dopadalo hůře. Takhle, když se dva do sebe pustí a třetí se mezi ně motá, nejde o nic. Mám je stáhnuté ze stáda, nechci, aby mi tam dělali nějakou neplechu. Tady v ohradě na ně vidím, jak se chovají.

V sousední ohradě máte ustájené ovečky, proč tam jsou?

Jsou přesně rok staré a půjdou do stáda. Teoreticky do něj mohou od sedmi měsíců věku, ale musejí mít nejméně 45 kilo. Při jejich přeřazení mezi ostatní se ale musí dát pozor, aby do stáda nešly příliš brzy, lepší je počkat.

Z jakého důvodu?

Když jdou do stáda příliš brzy, může se stát, že se ´podtrhnou´ a nerostou. Lepší je ovečky odročit, až je jim rok je dát k beranovi, a potom jsou z nich krásné ovce. Není u nich problém ani s mlékem, prostě je to zvíře dobře připravené po fyzické stránce, aby mohlo mít mladé.

Jak velký chov máte?

Máme několik beranů, k tomu zhruba 160 velkých bahnic a očekáváme, že budeme mít 220 až 230 jehňat.

Kdy se narodilo první letošní jehně?

Už loni 19. prosince, od té doby průběžně přibývají další, už jich bude dvě stě. Zhruba před třemi hodinami přišla na svět poslední dvě. Manželka je pak zavřela společně s bahnicí. Jedno se napilo a spí, druhé zatím pobíhá kolem, manželka je bude muset nechat napít. V tomhle ji obdivuji, jak je trpělivá, má s takovými dvojčaty spoustu práce. Je nutné, aby pila každé dvě hodiny, jinak nepřežijí. Jak už jsem řekl, jejich mámě by stačilo jedno…

Zatímco povídáme, doráží a loudí od vás chleba tmavá ovce, které říkáte Černoška. Jak ta se u vás objevila?

Náhodou. Jednou za čas se objeví z ničeho nic černé jehně.

Je něčím výjimečné, kromě té tmavě čokoládové barvy?

Tato jehňata jsou většinou hodně choulostivá a nepřežijí. Často se už narodí mrtvá, nebo nejsou životaschopná.

Ale nyní tu máte černou matku s krásně tmavohnědým jehnětem…

Je to její druhé jehně, loňské bylo jejím prvním, ale narodilo se mrtvé. Když přišlo na svět to letošní, byl to pro nás takový svátek – bílých máme dost. Musím říct, že Černoška, jak jí říkáme, je jako máma velmi pečlivá, jak ho nemá vedle sebe, dělá zle.

Jak se to projevuje?

Jehně, protože je tak dobře opečovávané, si po jídle někam zaleze a spí. A máma tady běhá, řve, shání ho…

Koukám, že jste ji naučili na chleba…

Naučila přijít na zavolání. Je snadno rozpoznatelná ve stádě, což je dobré pro nás i celé stádo. Pokud je potřebujeme zkontrolovat na pastvině nebo přehnat jinam, tak stačí, že ji zavoláme a ostatní jdou za ní. Podobně máme vycvičené i další, dokonce i berana.

Počítali jste vůbec někdy, kolik vás ovce stojí denně času?

Při práci se zvířaty nelze čas počítat. Například, když zvířeti něco je, musíte u něj být. Když se nám bahní, musí u nich člověk být. Kdyby tu nebyl, tak by 50 % jehňat nemuselo přežít a nemělo by to cenu je chovat. Je to velký rozdíl, jestli zemědělci ´dělají´ obilí, nebo když my máme dobytek. Proto u soukromníků, jako jsme my, je velké zatížení. Máme až jednu a půl dobytčí jednotky na hektar, v družstvech mají od 0,2 jednotky, což je sedmkrát méně.

Můžete vysvětlit pojem dobytčí jednotka?

Dobytčí jednotka je 500 kilogramů. U nás jsou stanovené hranice mezi 0,2 a 1,5 dobytčí jednotky, pokud chtějí podnikatelé v zemědělství pobírat dotace. To znamená, že zemědělská družstva a podniky vyprodukují na každém hektaru třeba 200 kg, my, při půldruhé jednotce, produkujeme až 750 kilogramů. Ale abychom ještě nebyli takoví slavní: u sousedů v Německu je to dokonce 2,5 dobytčí jednotky, což je 1250 kilo. Potom tady rádoby zemědělci křičí, jak jsou na tom jinde dobře. Srovnejte mi někoho, který ´udělá´ 200 kg masa na hektar a vedle 1250 kg/ha. To ani nejde…

Je to jediný rozdíl?

Řekl bych, že ne. My, pokud jsme zaměřeni na živočišnou výrobu, se musíme prakticky 24 hodin starat, aby ze zvířat něco bylo, kdežto traktor vypnu a odstavím.

Dostali jste se za ta léta do situace, kdy jste si řekli: Praštíme s tím!..?

Kolikrát! (smích) Někdy toho máte plné zuby. Třeba když se dvakrát po sobě v noci ovce bahní po deseti a člověk neví, co dřív chytit. Ještě k tomu narozená jehňata nechtějí pít a musíme je to naučit. Kupodivu jim stačí po narození pár kapek mléka a postaví se na nohy, anebo těch pár kapek nedostanou a nepřežijí… Právě velké nasazení při péči o zvířata dělá úspěšnost chovu, nelze je ponechat osudu.

Vyplácí se vám taková důkladná péče zvláště v případě, že jsou vaši ´šaroláci´ tak náhlí, a potřebují tudíž větší pozornost chovatele?

Myslím si, že ano. Jako doklad může posloužit to, že zatímco my nemáme v srpnu ani jehně, všichni okolo je ještě mají, neboť na ně nesehnali kupce. Ale je to i tím, že jsme díky tomuto plemeni na jiné úrovni. Mnozí od něj upustili a přešli na chov plemen, která nepotřebují takovou péči, neboť jehňata se rodí sama.

Jak zajišťujete ovcím krmení?

Máme biochov, takže stádo je krmeno senem, senáží či na pastvině. Samozřejmě, že v začátcích podnikání jsme neměli techniku, takže nám se senem pomáhal kdekdo z příbuzenstva, kdo měl ruce a nohy. Celý den jsme tehdy hrabali hektar louky. Díky tomu, že jsme dělali před lety i kovovýrobu – sloupky pro jednu firmu, která dobře platila – mohli jsme si pak dovolit zakoupit různé stroje, které nám dnes práci ulehčují.

Jak velké zásoby sena pro ovce potřebujete, aby přežily zimu?

Děláme tak kolem pěti set balíků sena a takových sto, sto dvacet balíků senáže.

Jakou má takový balík hmotnost?

Od dvou a půl do tří metráků, podle toho, z jakých travin seno je a do jaké míry je vysušené a slisované.

Na jakou dobu vám vše vystačí?

Tak na půl roku. Chystáme se, že je brzy vypustíme na pastviny, ale až poté, co dostaneme z laboratoře v Plzni výsledky rozborů trusu. Zjišťuje se při nich, zda nemají červy. Pokud bude vše v pořádku, rozdělíme je do tří skupin a vypustíme je pastviny, kde zůstanou do podzimu.

Jak je od sebe rozeznáváte?

Každá ovce má dvě státní známky a my kromě nich dáváme ještě pomocnou známku podle toho, ze kterého pocházejí stáda.

Koukám, že jehňátka mají holé hlavičky…

Mají, ale už ne takové, jaké měla v počátcích našeho chovu. Původně se ´šaroláci´ měli chovat do nadmořské výšky kolem 400 metrů, mají totiž nejen holé hlavičky, ale i bříška. Tady je nadmořská výška téměř 600 metrů, avšak ovce se tomu přizpůsobily a už nemají holá břicha. Je to dáno tím, že i jejich mámy se už narodily tady a zadaptovaly se na chladnější prostředí.

Stříháte je, jak často?

Ano, jsme ze zákona povinní je stříhat jednou ročně.

Zvládáte to sami?

Zjednáváme si už stříhače. V počátcích chovu jsme je stříhali s Libuš sami a trápili jsme se u toho. My, rekordmani, jsme ostříhali dvacet ovci za den a byli jsme zpocení až nevím kde. Když přijedou v devět ráno dva stříhači, do půl desáté se připravují, začnou stříhat a ve dvě hodiny už jich mají ostříháno sto sedmdesát a balí kufry. Hlavně z časového hlediska je lepší na stříhání ovcí najmout odborníky.

Myslíte si, že se u nás v republice chová stejně ovcí jako v minulosti?

Ne, je jich rozhodně méně.

Z toho důvodu je skopové maso v obchodech tak drahé?

Drahé není, předně se nedoceňuje jeho kvalita. Naše skopové jde do Rakouska a Německa, tady za ně nedostaneme adekvátní peníze, aby se chov vyplatil. Potřebujeme pokrýt veškeré náklady.

Při spatření ceny skopového a jehněčího masa mnozí sáhnou raději po vepřovém. Je skopové a jehněčí kvalitnější?

O tom nepochybujte. Když si vezmete jakoukoliv státní návštěvu, vsadím se, že najdete na jídelníčku právě jehněčí.

Co je při jeho přípravě nejdůležitější?

Musí se vždy dobře tepelně zpracovat, to je základ, neboť má specifickou vůni.

Lze je připravit tak, že strávníci nepoznají, jaké maso jí?

Určitě. Kdysi jsme koupili krůtu a kromě toho manželka dala jehněčí do mléka ´vypučet´ a udělala z něj řízky. Ani syn nepoznal, z jakého masa jsou, a pochvaloval si krůtu.

Pak jsme tu měli zedníky a po třech dnech mi říkali:´ Jirko, my mysleli, že nám dáš ochutnat skopové a ono nic…´ Musel jsem jim říct, že první den, co jedli guláš a chtěli sníst i ten talíř, tak byl z jehněčího. Druhý den jim Libuš udělala pečený hřbet, třetí den zas karbanátky – jedli samé jehněčí, ale nepoznali to. Prostě je manželka umí výborně připravit a je to také v kvalitě, naše zvířata nedostanou nic špatného. Musím říct, že vlastně úspěch celého našeho chovu je nejméně z devadesáti procent zásluha mojí ženy. Zvířatům rozumí a na chov je odbornicí.

Jak trávíte s manželkou dovolenou, nestýská se vám po ovcích?

Nestýská, protože co máme chov, tak jsme na dovolené nebyli. Pouze jednou, když jsem byl na pět neděl povolán na vojenské cvičení a major, který velel, mi týden odpustil. Vydali jsme se tehdy s manželkou pod stan do jižních Čech. Ale nedopadlo to slavně, protože tři dny pršelo, a pak jsme se celí promočení rádi vrátili domů k ovcím…

Pokud byste se měli v současnosti rozhodovat, zda budete chovat ovce, šli byste do toho znovu?

Myslím si, že ano. Ale naskýtá se tu ještě další otázka…

Jaká?

Dneska, kdo začíná, je chudák, protože je tolik předpisů, které při našich začátcích nebývaly. Spousta byrokracie. Měli jsme to štěstí, že přicházely postupně v uplynulých letech. Zanadávali jsme si a stejně jsme vše museli splnit. Na druhé straně ale jsou větší dotace, my začínali takzvaně z ničeho, za nás dotace nebyly a nikdo nám nic nedal, protože Libuš měla tři sourozence, já pět.

Myslíte si, že vás původ z početných rodin nějak lépe připravil na náročnou práci v zemědělství?

Určitě svým způsobem ano, ale hlavní je to, že jsme tuhle práci chtěli dělat. Jde hlavně o vůli chtít ji dělat. Když jsme začínali, měli jsme roční průměr 0,75 odchovaného jehněte na jednu ovci. Dnes jsme se přiblížili k průměru 1,5 jehněte na ovci a už se o nás ví. Jsem v republikovém shromáždění chovatelů ovcí a koz a podle výsledků se tlačíme na II. místo v republice.

Jak jste toho dosáhli?

Myslím si, že je to hlavně přístupem. V celostátním měřítku už zřejmě nebude tak velké stádo ´šaroláků´, jako držíme my, jinde chovají méně náročná plemena. Náš úspěch spatřuji v tom, že se chovu maximálně věnujeme. A jak už jsem řekl, manželka má na kontě 90 % úspěchů.

Autor: Milena Cibulková

Místo události:
1.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Opustili nás.

Opustili nás

Mladý řidič havaroval v Borovici.

Mladý řidič havaroval v Borovici, před jízdou pil

Veteráni zamíří do serpentin pod Korábem

Domažlice – Již tuto sobotu, 19. srpna, pořádá Veteran car club Domažlice 43. ročník mezinárodní Jízdy spolehlivosti historických vozidel. Přestože je určena pouze pro automobily a motocykly do roku výroby 1955, pořadatelé obdrželi téměř 140 přihlášek českých i německých zájemců o start.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Nezletilá dívka měla 2,2 promile

Domažlice – V úterý před pátou hodinou ráno přijali domažličtí policisté oznámení o tom, že na schodech před domažlickým barem sedí žena, která není schopná mluvit, jen heká a nereaguje.

FOTO: U Hostouně se střetly tři osobní vozy

Hostouň - Záchranáři ve středu ráno zasahovali u dopravní nehody 3 osobních automobilů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení