Chodská keramika díky nadšencům jen tak nevymizí

Návštěvníci našeho regionu si často odvážejí na památku kvítečky vymalované předměty – chodskou keramiku. S ní je od svých patnácti let doslova srostlá 49letá Jana Psutková z Klenčí.

„Základní školu jsem sice končila s vyznamenáním, ale nedokázala jsem si představit, že budu někde na internátu. Nastoupila jsem tedy do Chodovie u nás v Klenčí. Možná na to mělo vliv i to, že můj děda po válce ´točil´ keramiku tady v Klenčí u pana Míči," říká o svých začátcích paní Psutková.

V družstvu Chodovia se zaučila na malířku porcelánu. Jak vzpomíná na své začátky?

„Tehdy jsme v září nastoupily do Chodovie a v listopadu už jsme malovaly do výroby. Člověk to musel pořád zkoušet, získat cit a pak už to šlo," říká a dodává: „Abych měla nějaké vzdělání, dodělala jsem si pak dálkově ekonomickou školu, ale u malování jsem stejně zůstala."

Z Chodovie odcházela v roce 1986 na první mateřskou dovolenou a posléze měla druhé dítě a zpět se již nevrátila.

Od zaměstnání k podnikání

V ´92. roce začala chodskou keramiku vyrábět doma, a to hlavně díky pomoci manžela Miloše.

„Začínat nebylo vůbec jednoduché, ale manžel je moc šikovný, takže vyrobil nejen hrnčířské kruhy na točení keramiky, ale postupně i pece na její vypalování. Dělá mi i formy, pomáhá i točit a glazovat," říká žena, již před lety potkala zákeřná nemoc a uvrhla ji do částečné invalidity. Ale s keramikou se nedokázala a ani nemusela rozloučit, a to díky pomoci celé rodiny.

„Ze začátku to bylo hodně zkoušení, hlavně při vypalování. Každá věc jde totiž během výroby do pece několikrát.

Chodská keramika vyžaduje péči a přesnost

A jak její chodská keramika přesně vzniká?

„Pokud se výrobek netočí na kruhu, dělá se ve formě. Nejprve se rozdělá licí hlína, nalije se do formy, kde se nechá zatuhnout. Do půl hodiny se polotovar vyjme z formy a nechá se zaschnout. Začistí se nerovnosti vzniklé u spojů formy, která bývá pro různé výrobky dvou- a vícedílná. Pak se polotovar nechá v peci při 900 °C přežahnout. Pec se nechá vychladnout a výrobky se vyjmou. Pak se namáčí do bílé glazury. Ta se nechá zaschnout po nezbytnou dobu, než vlhkost odejde ze střepu, a výrobky jdou opět do pece, kde se pálí. Výrobky z točírenské hlíny se vypalují při 1050 °C, z licí hlíny při 1150 °C. Když vychladnou, může už se na ně malovat," popisuje postup.

Druhy chodské keramiky

Chodská keramika pocházející z její dílny je bílá i černá s malovanými kvítky a bílá s modrým vzorem.

„Způsob malování na černý dekor vynalezl pan František Míča. Glazovaný ´střep´, jak polotovaru říkáme, se natře černou barvou. Rozdělá se zinková běloba s hřebíčkovou silicí a s ní se namalují do černého podkladu vzory podobně jako na bílou keramiku. Nechá se chvíli působit, pak se buničitou vatou vytře a bílá místa se vybarví jako omalovánky. Pak jde výrobek do pece, kde vypálením získají barvy lesk," popisuje s tím, že výroba černé keramiky je nejpracnější.

Jana Psutková používá na keramiku hlavně vzory, které se naučila ve svých začátcích malování v Chodovii, časem k nim přibyly i další.

„Na černou keramiku se malují vlčí máky, kopretiny, klasy, pomněnky a ´jetelky´, na bílou pak také pomněnky, dále například růžičky, astry, pětilístky a zvonečky. Důležité je si vše rozvrhnout, aby vedle sebe nebyly kvítky stejných barev a společně to ladilo," říká, zatímco perem a posléze tenkým štětečkem maluje na džbán mezi barevnou květinovou nádheru zelené lístky.

„K malování dekoru používám speciální práškové barvy na keramiku a porcelán, ale pocházejí z Německa. U nás už se nedělají. Problém je v tom, že se nemohu dostat k zelené barvě – tedy odstínu, na který jsem byla zvyklá. Podobně je to i s červenou na růžičky. Výrobce tvrdil, že je stejná, jen své barvy přečísloval. Rozdělala jsem si ji, ale je to jiný odstín, je tmavší," posteskne si.

Namalováním práce nekončí. Keramika se nechá zaschnout a pak jde znovu, už potřetí, do pece, kde se vypaluje při 800 °C. Z její keramické dílny už vyšlo nepočítaně výrobků – od džbánů a hrnků, přes talíře až po různé miniatury.

„Na každý výrobek manžel udělal formy, některé jsou po pěti, jiné po desíti, na některé výrobky je jich i dvacet," ukazuje na zásobu forem.

Jana Psutková žije s keramikou bezmála 35 let. Napadlo ji někdy, že by mohla dělat jinou práci?

„Víte, ani jsem o tom nikdy nepřemýšlela. S počítačem nejsem kamarád, jsem ráda, že zvládám mobilní telefon… Možná bych mohla dělat kuchařku, to by mě taky bavilo," odpovídá s úsměvem.

Bílá chodská keramika

● Na kruhu vytočený či z formy vyjmutý výrobek se v peci přežahne při 900 °C.

● Po vychladnutí se opatří bílou glazurou a vypálí se při 1050 až 1150 °C, a to dle druhu použité hlíny. Glazura získá lesk.

● Na glazovaný podklad se malují zejména růžičky, pomněnky, astry, pětilístky a zvonečky, případně se doplní požadovaným nápisem.

● Po zaschnutí maleb jde výrobek znovu do pece, kde se při 800 °C barvy zafixují a získají lesk.

Černá chodská keramika

● Postup je až po glazování stejný jako u keramiky bílé.

● Glazovaný ´střep´ se natře černou matnou barvou.

● Do černého podkladu se malují budoucí barvené vzory – zejména vlčí máky, kopretiny, klasy, pomněnky a ´jetelky´ – nejprve směsí zinkové běloby a hřebíčkové silice.

● Výrobek se po zaschnutí otře buničitou vatou. Vzory zůstanou bílé na černém matném podkladu.

● Bíle namalované květy či lístky se vybarví jako omalovánky. Výrobek se vypaluje při 800 °C a barvy i černý podklad získají lesk.