VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Macháček: S Dakarem jsem spokojen

Praha /ROZHOVOR/ - Letošní ročník slavné dakarské rallye, kterou s napětím sledovala nejen motoristická veřejnost celého světa, zastihl českého reprezentanta a pětinásobného vítěze „Dakaru“ v kategorii QUAD Josefa Macháčka (13. března 1957) v plné pohotovosti a odhodlání vybojovat šestý triumf.

13.3.2011
SDÍLEJ:

Josef MacháčekFoto: Foto: Vojtěch Kopecký

Nebo alespoň jednu z medailí v této supertěžké soutěži. Štěstěna tentokrát rozhodla jinak – prasklá poloosa čtyřkolky značky Yamaha Raptor rozhodla o tom, že Josef Macháček letošní „Dakar“ nedokončí.

Navzdory tomu však český reprezentant neztratil optimismus a svědomitě se připravuje na další soutěže.

„S letošním Dakarem jsem nadmíru spokojen. Je fakt, že se jej nepodařilo dokončit, ale jedenáct etap určitě přineslo mým fanouškům velké napětí. To proto, že jsem bojoval nejen s tratí a čelil nástrahám, které tato soutěž přináší, ale musel jsem se popadnout s jakousi vyšší mocí, která mne ovlivnila. Na celkový výsledek měla vliv nejprve penalizace a pak řada maličkostí, o kterých by se dalo hovořil dlouhé hodiny. Faktem bylo, že jsem musel dohánět dvouhodinovou ztrátu a v Dakaru platí, že s penalizací není šance útočit na mety nejvyšší."

Nač se tedy dalo útočit?

Nejprve jsem se smířil s tím, že bych mohl obsadit třetí místo, poněvadž po penalizacích mi patřila sedmá příčka. Chtěl jsem závod v klidu dokončit, protože šlo patrně o poslední „Dakar“ absolvovaný na čtyřkolce. To se nakonec nepovedlo, ale tento „Dakar“ jsem si opravdu užíval. Nebyl jsem unaven, jel jsem s absolutním přehledem, technika fungovala, proto o to větší bylo překvapení, že se nešťastná závada znamenající konečnou vůbec objevila. Tento typ osy používám od roku 2001, z čehož vyplývá, že bylo dost času a příležitostí vyzkoušet její kvality, abych jí věřil. Pro srovnání – při Rallye Peking musela snášet mnohem větší vibrace, stejně tak jako při „Dakaru“ v roce 2009, kdy jsem použil balónky do pneumatik, tzv. Tyreballs. Tehdy byly vibrace velmi citelné a celý závod podstatně „tvrdší.“ Nic naplat, letos mi osa po ujetí asi sedmi a půl tisíce kilometrů praskla. Čínský výrobce udělal někde chybu, zřejmě v materiálu. Víte, u technických sportů musíte počítat s technickými závadami. Naneštěstí nebyla šance se dovolat v brzké době pomoci, a tak mi nebylo dopřáno, abych letošní „Dakar“ dokončil.

Je možné porovnat letošní Dakar s loňským?

Loni jsem vypadl už ve druhé etapě a nebylo k dispozici žádné porovnání výsledků jednotlivých dnů, abych zjistil, zdali jsem dostatečně rychlý či naopak, je-li v pořádku technika, apod. Letos se podařilo zvládnout jedenáct etap. Jedna z nich byla vítězná, pak jsem skončil asi třikrát na druhém místě. Na dalších čtyřech etapách se nějakým způsobem podepsali pořadatelé a GPS, proti čemuž se v podstatě nedalo nic dělat. Vzhledem k těmto okolnostem mohu být s průběhem letošního Dakaru spokojen. Kdybych se nad celou věcí hodně zamýšlel, tak by mne to přinutilo absolvovat ještě jeden „Dakar“ na čtyřkolce. Myslím si, že po absolvování dalších asi osmi závodů v rámci mistrovství Evropy a dalších akcí, budu i nadále patřit ke světové špičce.

Může být také spokojenost s výsledky celého týmu?

Jistě. Polák Lukasz Laskawiec skončil bronzový a hlavně – nikdo neví, že vítězná čtyřkolka, kterou vedl Argentinec Alejandro Patronelli, je také mojí technikou. Každý se domnívá, že právě jeho stroj se od těch ostatních liší, ale není tomu tak. Patronelliho lidé loni pravděpodobně ofotili mou čtyřkolku natolik, že de facto Alejandro zvítězil na stroji Yamaha Raptor s motorem Yamaha 900 TDM. Lišily se pouze nádrže, ale ty na celkovou konstrukci vliv nemají. Mohu být spokojen i po této stránce, protože má konstrukce na „Dakaru“ zvítězila. Rmoutí mne pouze to, že na startovní čáře bylo pět mých strojů, leč do cíle dorazil pouze jeden. Rafael Soník havaroval v první etapě a navíc půjčil svůj loňský stroj dalšímu argentinskému závodníkovi, o čemž jsem ani nevěděl. Aby se to nepletlo, tak Argentinec také boural hned první den a těžce se zranil. Martin Plechatý, podobně jako já, dojel na banální poruchu. Tomu praskla přední „těhlice,“ což je náboj předního kola. To se často nestává a nelze sebou brát ani náhradní díl, protože levá a pravá strana nejsou totožné. Předností mých čtyřkolek byla právě bezporuchovost, takže mne tyto okolnosti určitě těšit nemohou.

Kdo jezdcům pobyt na Dakaru platí, jak se během soutěže stravují a v jakých podmínkách nocují?

Soutěž financují jezdci a media vlastnící vysílací práva, nocuje se pod širým nebem. V poušti jsou k tomuto účelu připravena speciální bivaková tábořiště o velikosti asi deseti fotbalových hřišť. Tam se musí naskládat veškerá technika i personál. Celý prostor je oplocen, nechybí chemické WC, nezbytné technicko-hospodářské zázemí i stravování je poměrně luxusní. Připomínám, že „Dakar“ nepořádají Argentinci s Chilany, ale Francouzi. Je jasné, že třiatřicetiletá tradice tohoto závodu je zárukou kvalitně zvládnuté organizace. Jídla je dostatek, ale pouze ráno a večer. Přes den se totiž musí jet, takže na to ani není čas. Já se vždy ve čtyři hodiny ráno nasnídal a pak jsem jedl až o půl deváté večer. Přes noc se povětšinou pracuje na technice, musíte se také vykoupat, protože všude je plno strašného prachu. Spí se ve stanech, celá akce trošku připomíná vojenské cvičení.

Tempo Dakaru se za poslední léta výrazně zrychlilo. Nečiní vám to potíže?

Zatím ne. Rychlé tempo zvládám a dokonce jsem měl velké rezervy na to, abych mohl ještě přidat.

Naznačil jste možnost přechodu k jiné kategorii. Je to vaše tajemství nebo o tom můžete něco prozradit?

Ne, nejde o tajemství. Už v televizi jsem pravil, že jedu patrně poslední „Dakar“ na čtyřkolce a v mých letech je nejvyšší čas přejít do nově vytvořené kategorie jednomístných lehkých bugin. Ty se vizuálně příliš neliší od běžných autokrosových strojů. Jednu z nich už mám rok doma, absolvoval jsem tréninky u nás i v Tunisku. Po návratu z „Dakaru“ jsem navštívil výrobce Rage Buggy v Londýně, kde jsem se domluvil na testovacích jízdách. Ty by měly proběhnout koncem února v italském Turíně, kde bude zároveň otestován nový model, který by neměl startovat v kategorii T3, ale T1. To se mi příliš nelíbí, protože budu čelit takovým veličinám, jako je Sainz, Peterhansel, ale nebráním se tomu. Pokud budou podmínky anglického výrobce vyhovující, rád pojedu i tuto kategorii, byť by mi „T - trojka“ vyhovovala více. Tam startují vozidla o hmotnosti do 550 kilogramů a jsou vyhodnocována samostatně. Můj cíl je tento – především „Dakar“ dokončit. Ve čtyřkolkách už nemám takovou sílu, ale tohle by byla opravdu velká inspirace a určitě bych se pokusil tuto kategorii vyhrát.

Na čem nyní pracujete?

Doma nyní připravuji buginu na první závod, který se pojede v dubnu. Tím bude Rallye Saxonia v Německu. Měsíc nato navazuje poměrně velká rallye v Albánii čítající 1500 kilometrů, které je nutné zvládnout během sedmi dnů. Pro mne to znamená, že budu ve voze sedět osm až devět hodin denně, což bude skutečně kvalitní trénink. Za další měsíc se koná závod zvaný „Silky Way,“ česky „Hedvábná cesta“ z Moskvy do Soči. Zde ještě nejsem zcela rozhodnut, zda se jej zúčastním, poněvadž je termínově dosti náročný. Je možné, že se objevím na startu další soutěže, kterou bude dva a půl tisícová rallye na území Bulharska a Řecka. Ta by měla být dostatečnou přípravou na příští „Dakar.“

Dakar je natolik náročnou soutěží, že každý, kdo jej dokončí, je vlastně vítězem bez ohledu na to, na jakém místě dojel. Je tomu tak?

Na tisíc procent ano, to je větší pravda, než cokoli jiného. Uvědomíme-li si, že průměrně 57 procent účastníků závod nedojede, je dokončení „Dakaru“ obrovským úspěchem. Důkazem může být skutečnost, že i závodníci, kteří obsadí poslední příčky, slaví velký triumf. Jde o soutěž, která v minulosti pro nejednoho jezdce, organizátora, žurnalistu či diváka znamenala těžké zranění nebo dokonce smrt a ani letošní ročník nebyl výjimkou. Vím, že jde o skutečnosti, o kterých se příliš nepíše, ale je tomu tak.

Na buginy se rádi dívají fanoušci autokrosu, a to nejen v Poříčí nad Sázavou, takže můžeme doufat, že vás uvidíme i při takovýchto příležitostech?

Proč ne. Ovšem autokrosové buginy jsou zcela jiné stroje, poněvadž se liší jednak svou výbavou a hlavně se nevejdou do kategorie 1,6 ccm. Účasti na takovémto podniku bych se určitě nebránil, ale upřímně řečeno – sprintové závody pro mne nemají žádný smysl. Autokrosu jsem se věnoval po tři roky, ale nijak mne toto odvětví neoslovilo. Právě proto se věnuji maratónským závodům, kde mám možnost vidět ještě kus přírody, byť jsou organizačně strašně náročné.

Znamená to, že vás už na čtyřkolce nikdy nespatříme?

To netvrdím. Momentálně jsem totiž pod velkým tlakem lidí, kteří by mne ještě na čtyřkolce rádi viděli. Když totiž zpozorovali, s jakou lehkostí jezdím a že bych ještě dokázal dosáhnout na první či druhé místo, apelují na mne, abych vytrval. Čtyřkolky rozhodně nemusí plakat, že budou pověšeny na hřebík, protože stále ještě se hodlám účastnit různých volných závodů a tříhodinových maratonů. Chci se do září letošního roku udržel v takové kondici, abych mohl odjet čtyřkolku i buginu.

…přání na závěr?

Všem příznivcům motorismu přeji pevné zdraví, protože to je důležité nade vše. To jsem ocenil hlavně letos, kdy jsem po návratu z Jižní Ameriky nemusel vyhledávat lékaře a běhat po nemocnicích. Loni tomu bylo jinak, protože nebylo jisté, zda mi poraněné rameno ještě bude někdy sloužit, takže jsem se snažil doléčit. Moc bych si přál, aby se mladí lidé věnovali motorismu a poctivě trénovali. Pokud nebudou vysedávat u počítačů nebo vyhledávat další nepopulární zábavy a budou chtít důstojně reprezentovat naši vlast, nebude třeba, abych v pětapadesáti sedal na čtyřkolku či do auta a snažil se bojovat tam, kde by se měli prezentovat právě oni, naši mladí spoluobčané a sportovci.

JOSEF MACHÁČEK:Narozen: 13. března 1957. Stav: ženatý, 2 děti, váha: 85 kg, výška: 176 cm. Oblíbené jídlo: svíčková. Oblíbená barva: modrá. Záliby: rodina, motorové lodě, dálkové jízdy. Přezdívka: Machus. Oblíbený žánr: cestopisy, dokumenty. Oblíbená hudba: country.

Sportovní úspěchy: 1. místo MČSSR 125 ccm enduro (1984), 1. místo třída 175 ccm při šestidenní v Povážské Bystrici (1982). Dálkové Rally – kategorie Experimental (QUAD): 1.místo Rally Dubay (1999), 1.místo Rally Zaragoza - Španělsko (1999), 1. místo Rally Paříž - Cairo (2000), 1. místo Rally Dubay (2000), 1. místo Rally Zaragoza - Španělsko (2000), 1. místo Rally Paříž - Dakar (2001), 1.místo Master Rally - Rusko (2002), 1. místo Rally Paříž - Dakar (2003), 1. místo Rally Lisboa - Dakar (2007), 1. místo Rally Argentina - Chile (2009).

V absolutním pořadí motocyklů nejlépe 43. místo v roce 2001. Jako jediný v historii - všechna čtyři vítězství bez penalizace. Historicky nejúspěšnější čtyřkolkář v kategorii Experimental v dálkových maratónských rally.

Sportovní cíle: dokončit Rally – Paříž – Dakar v automobilu.

13.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kapela The Drops.

Kapela The Drops oslaví narozeniny ve Kdyni

Houbařské úlovky mykologa Libora Hejla.
16

FOTO: Podívejte se, jaké krasavce už nosí houbaři ze západočeských lesů

FOTO: Malí indiáni usedli na policejní motorku i do cely

Domažlice – Děti z příměstského tábora pořádaného Shakti centrem jóga Domažlice navštívili areál domažlické policie a během dopoledne zhlédly spoustu zajímavých věcí.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipnější pomsty za špatné parkování. Někdy je trest až krutý

Zaparkování auta je poměrně jednoduchý úkon, který ale někteří jedinci dokážou odfláknout vrcholným způsobem. Ať už jde o nedostatek trpělivosti, zkušeností nebo čistou lhostejnost ke svému okolí, někteří řidiči si svým chováním koledují o potrestání. A někdy ho i dostanou. A někdy je to i vtipné.

Opilec křičel a nadával, skončil na záchytce

Chodov – Policejní hlídka musela v úterý ve čtvrt na šest odpoledne vyjíždět do Chodova, kde podle telefonického oznámení opilý muž slovně napadal tamní lidi.

Poběžovice se na chvíli přenesly do doby baroka

Poběžovice – Nedělní akce Poběžovice v dobách baroka připomněla dvě významná výročí související právě s dobou baroka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení