Zdeněk Vítek miluje olympiády, má doma publikace o letních i zimních olympijských hrách od roku 1960 kromě roku 1984 v Los Angeles, kdy neví, zda vůbec kniha vyšla. Vždy chtěl tu vrcholnou sportovní akci vidět na vlastní oči a letos ho do Londýna poslaly i s manželkou Věrou jeho děti jako dárek ke 40. výročí manželství. Manželé Vítkovi strávili v Londýně poslední tři dny olympijských her.

Atletický stadion
První den navštívili manželé monumentální olympijský stadion, který má kapacitu 85 tisíc diváků. „Absolutně mě fascinovala organizace, byla to dokonalost sama. Angličané, kteří jsou známi svou precizností, nikdy nedovolili, když se valila ta masa lidí, aby vznikla nějaká davová psychóza. Po metru a půl stáli dobrovolníci, kteří když viděli, že se začíná dělat „špunt", prostě průchod zastavili, počkali, až se udělá místo, a pak začali zase pouštět další dav. Moc se mi líbilo, jak byli lidé disciplinovaní, nikdo se netlačil, poslouchali pořadatele. Navíc všichni pořadatelé byli milí, vstřícní a usměvaví, nemělo to chybu. Když lidé odcházeli ze stadionu, policisté si s nimi plácali, nechávali hladit svoje koně, prostě něco neuvěřitelného," popsal atmosféru na olympijském stadionu Vítek.

Český dům
Vítkovi samozřejmě navštívili i Český dům v Londýně. Překvapila je stometrová fronta u vstupu, ale to byli cizinci, kteří se chtěli do něj podívat. „Byl to dvoupatrový objekt. v první etáži byli televizní komentátoři a daly se tam například hrát šachy s velkými figurkami, byl tam stolní fotbal, velký bar a velkoplošné projekce z různých sportovišť. Samozřejmě jsme si zamávali do kamery, když Robert Záruba mluvil s tyčkařem Kudličkou," smál se Vítek. Kapacita celého domu byla 2500 lidí a nejvíc bylo nabito, když se slavila česká medaile.

Wembley
Potom se Vítkovi vydali do Wembley na finále fotbalu mužů mezi Brazílií a Mexikem. „Wembley, to byl další úžasný zážitek. Všude čisto, poprvé na stadionu jsem viděl eskalátory. Organizace byla opět perfektní, žádné fronty, a když začal fotbal, bylo vyprodáno. Atmosféra byla úžasná, vůbec se nedivím, že se Wembley nazývá svatostánkem anglického fotbalu. Já jako bývalý fotbalista jsem si navíc pořádně vychutnal zápas. A vše bylo v úžasném přátelské duchu, když jsme odcházeli, tak si Brazilci a Mexičané udělali improvizované pódium a hráli všichni dohromady, nádhera," vzpomíná Vítek.

Bezpečnost
Na všechna sportoviště museli diváci procházet turnikety. A na to má Zdeněk Vítek úsměvnou vzpomínku. „Dvakrát jsem se dostal do pozice podezřelé osoby. Mám totiž endoprotézu a při prohlídce detektorem to začalo samozřejmě pískat. Vzali mě stranou, musel jsem se vysvléct, a když jsem jim ukázal jizvu, tak se mi pořadatelé hrozně omlouvali. Ale já si myslím, že to bylo naprosto správné," řekl Vítek, protože podle něj, kdyby došlo k nějakému útoku, bylo by to při počtech lidí, kteří olympijské hry navštívili, nepředstavitelné neštěstí.

Basketbal, maraton a volejbal
Po fotbale se Vítkovi šli podívat na basketbalové finále žen mezi USA a Francií. „Bylo mi dost líto, že se do finále neprobojovaly naše basketbalistky. Ale je fakt, že Američanky byly naprosto bezkonkurenční, celý tým byl vyrovnaný a Francouzky k ničemu nepustil," ohodnotil olympijské vítězky Vítek. V poslední den olympiády se šli Vítkovi podívat i na část maratonu, který se běžel v historickém centru Londýna, a pak na finále volejbalu mužů. To se hrálo v hale s kapacitou 15 tisíc diváků. „Bylo to neuvěřitelné finále. Brazílie už vedla 2:0 na sety, ve třetím setu vedla 22:19, ale Rusko zápas dokázalo otočit a vyhrát," vzpomíná Vítek.

Celebrity
V Londýně se Vítkovi setkali se spoustou známých Čechů. „V našem zájezdu byl sportovní ředitel Sparty Praha Jaroslav Hřebík. Já se s ním znám, tak jsme v neděli probrali u internetu výsledky Gambrinus ligy, měl radost, že Plzeň doma prohrála a Sparta vyhrála na Slovácku," usmíval se Vítek. Toho ale ještě čekala řada překvapivých příjemných setkání. Při odletu se na letišti setkal s českými exolympioniky Věrou Čáslavskou, Imrichem Bugárem a s Milenou Hübnerovou. „Byli absolutně bezvadní. Věra Čáslavská mi napsala věnování: Milému Zdeňkovi věnuje ze srdce Věra Čáslavská. Podepsala se mi přímo k fotce, na které je z olympijských her v roce 1968 v Mexiku, a hned si s úsměvem posteskla, že tenkrát vypadala úplně jinak. Podpis mám i od Mileny Hübnerové a dokonce i od Kateřiny Neumannové, která také byla v letištní hale. Tam jsem ještě potkal českého reprezentačního brankáře Petra Čecha, který odlétal na zápas s Ukrajinou. Povídali jsme si v autobuse cestou k letadlu, zavzpomínali jsme i na Blšany, kde hrával," pochlubil se Vítek.

Jen nadšení
„Olympiáda byla úžasný sportovní i společenský zážitek, asi to byl vrchol, co jsem ve sportu viděl," byl po návratu nadšený Vítek, který se nikdy netajil tím, že by se chtěl na olympijské hry podívat. A syn s dcerou mu tento sen splnili. „Nikdy už asi nezapomenu na tu úžasnou atmosféru na olympijském stadionu. Ta energie člověka úplně dobíjí. A krásné bylo, že se fandilo všem. A když jsme zpívali na počest Báry Špotákové českou hymnu, to se snad ani nedá popsat. Dokonce nám i pořadatelka v sektoru, ve kterém jsme byli, přišla potom poděkovat za to, že v jejím sektoru byl někdo, kdo zpíval hymnu, že to považuje za vyznamenání pro ni," popsal zážitek, na který nikdy nezapomene Vítek. Jeho manželka Věra řekla: „Děda už má Vánoce, už nebudeme kupovat stromeček."