Jan Zelenka Důležité je držet si tempo a nenechat se strhnout

Premiérový a úspěšný start v maratonu má za sebou jedenačtyřicetiletý Jan Zelenka reprezentující oddíl Jabkoty Kdyně. Ten 42,195 km dlouhou trať v rámci Pražského maratonu zvládl v čase 3:45 hodiny a v konkurenci více než 6 000 běžců proťal cílovou pásku na 990 místě.
„V mládí jsem hrál pingpong, po vojně jsem pak začal s triatlonem. A zde jsem poprvé poznal vedený trénink na běh. Hodně mi pomáhali domažličtí běžci a atleti. Triatlonu jsem se věnoval 10 let, poté jsem se dal na podnikání, přišla rodina, děti a nebylo tak moc času na sport. Minulý rok, po dlouhých dvanácti letech jsem začal opět jezdit na kole a i běhat,“ prozrazuje Jan Zelenka a pokračuje: „Mým tajným cílem jakožto pro orthodoxního triatlonistu, je zajet si dlouhého Ironmanna, což znamená 3,8 km plavání, 180 km jízdy na kole a běžecký maraton. Pokud vše vyjde, rád bych ho absolvoval příští rok v Rakousku nebo v Německu.“
Rodák ze Kdyně začal s přípravou na Pražský maraton koncem loňského roku a až do jeho startu běhal v průměru 150 kilometrů za měsíc. „Když jsem řekl klukům, kamarádům, že poběžím maraton, říkali mi, že jsem blázen a odrazovali mě od toho, že nevím do čeho jdu. Na druhé straně jsem měl čím dál větší motivaci,“ říká dále Zelenka a následně vysvětluje, proč si vybral Pražský maraton: „Je velmi prestižní, má krásnou atmosféru. Praha je staré město, závodí se v jeho centru. Navíc člověk vzhledem k účasti tisíce borců neustále s někým běží. Týden před startem v Praze jsem byl nervózní a říkal jsem si, zda jsem se nepřecenil. Chtěl jsem maraton zaběhnout pod 4 hodiny, v hlavě jsem však měl vysněný čas 3:45.“
Start Pražského maratonu doprovázelo nádherné počasí. Na 8. kilometru se trochu zatáhlo, přesto mezi mraky prosvítalo sluníčko. Jan Zelenka držel stanovené tempo až do 35. kilometru, kdy si prožil ´nejhorší chvilku´. „Zde se sbíhalo z kopce pod viadukt. Viděl jsem lidi, jak se zastavili a nevěděli, jak ten kopec sejít či seběhnout. Já jsem měl také tvrdá a sklepaná stehna, což byla neskutečná bolest. V té chvíli bylo lepší běžet po rovině nebo do mírného kopce. Ale krizi jsem překonal, když jsem viděl metu 40. km, zaradoval jsem se. Při pohledu na mezičas jsem však musel zrychlit, pokud jsem chtěl dosáhnout vysněného času 3:45 hodiny. Nakonec se mi to povedlo. Posledních 300 metrů mě do cíle hnali diváci, kteří vytvořili vynikající atmosféru,“ sděluje své pocity rodák ze Kdyně, který se v průběhu závodu držel rad dlouholetého kamaráda Jana Zída. Důležité bylo především to, že se nenechal strhnout davem, držel si tempo a v závěru tak ještě měl síly na zrychlení.
V cíli obdržel pamětní medaili, na kterou si následně nechal vyrýt své iniciály a čas. „Nejhorší bylo vystát si frontu na masáže, které byly k dispozici všem zúčastněným závodníkům v cíli. Jinak bych rád poděkoval kamarádovi z oddílu, Tomášovi Francovi. Ten sehnal ubytování blízko startu a více než polovinu závodu jsme běželi spolu,“ dodává jedenačtyřicetiletý borec.