VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ohnišťovice: Pumy jsou unikát, ale...

Geolog reaguje na článek o "pumách" nalezených v Ohnišťovicích.

15.4.2009
SDÍLEJ:

Kameny zajímavých tvarů v okolí rybníku v Ohnišťovicích.Foto: Václav Tauer

Ohnišťovice/ Hned v úvodu se omlouvám, že patrně zklamu jak redaktora Deníku, tak sběratele nerostů Beneše v jejich naději, že objevili důkaz vulkanické činnosti na Domažlicku při popisu tzv. pum a lapilů u vypuštěného rybníka u Ohnišťovic.

To, co je na obrázku (Domažlický deník 7. 4. 2009 na titulní straně) určitě není ani puma ve smyslu geologickém, tedy produkt sopečné činnosti na zemském povrchu, kdy sopka při výbuchu vyhazuje kusy lávy, které během letu vzduchem ztuhnou do kulovitého, bochníkovitého nebo kapkovitého tvaru (řečeno velmi zjednodušeně. „Lapily“ (psáno tak, jak bylo v novinách) je italské slovo, v originále se píše „lapilli“ (a jako odborný termín se neskloňuje) jsou drobné útvary vzniklé stejně jako sopečné pumy, laicky by se dalo říci, že jde o jakýsi sopečný písek nebo drobný štěrk, drobné úlomky lávy utuhlé na vzduchu a ty už ve většině případů nemají tak kulovitý tvar, jako pumy.

Dovoluji se ujistit čtenáře, že však nic takového, co má se sopečnou činností něco společného, v dosti širokém okolí Ohnišťovic nenajdete. Nejmladší sopky, které byly v činnosti ještě ve čtvrtohorách, jsou ale už hodně desítek tisíc let v klidu. Z nich je Ohnišťovicím asi nejbližší Příšovská homolka v severním okolí Plzně (přímou čarou snad 60 km) a zhruba stejně daleko jsou podobné, nebo o trochu starší útvary známy i na bavorské straně Českého lesa. V obou případech pak charakter činnosti těchto minivulkánů (jinak je nelze nazvat) byl zcela odlišný – šlo jen o rozlohou velmi malé výlevy pěnovité lávy s trochou sopečného písku a tufu (tedy přece jen nějaké lapilli). Velkých sopek třetihorního stáří (tedy několik milionů let starých) je v západních Čechách dost, ale i ta nejbližší je od Ohnišťovic vzdálena skoro 40 km (asi Vlčí hora u Černošína). V bližším okolí Ohnišťovic během posledních nejméně 100 milionů let (spíše ještě mnohem více) o sopečné činnosti není nic známo.

Kulatý balvan, který drží pan Beneš v ruce, se sopečnou činností (v tom obvyklém slova smyslu, tedy s činností sopek na zemském povrchu) nemá určitě nic společného. Pravdu má, že jde o útvar kulatý (nebo snad vzdáleně připomínající kapku) a pořádně těžký, obsahuje dost železa, resp. železem bohatých nerostů (zde pyroxeny a amfiboly – složité křemičitany železa, hořčíku a vápníku). Jde o horninu, zvanou gabro, která tvoří většinu okolí Ohnišťovic – tzv. poběžovický masiv. Skládá se převážně z tzv. plagioklasů (což je druh živců – křemičitany sodno-vápenaté), pyroxenů a amfibolů, obsahuje i trochu magnetitu. Je to původně vyvřelina, tedy hornina utuhlá z polotekutého žhavého magmatu, ale ne na povrchu, nýbrž v hloubce řádově nejméně kilometrové (spíše několikakilome­trové). Pro laika je dost nepochopitelné, že dnes ji najde na povrchu u vypuštěného rybníka. Ale od doby jejího vzniku (utuhnutí) uplynulo několik set milionů let, vznik tohoto masivu se předpokládá ve starších prvohorách, nelze vyloučit ani stáří větší. A od té doby voda odnesla ze zemského povrchu moc materiálu, odkryla horniny z hloubek řádově i tisíců metrů.

Obyčejně člověk nevnímá tzv. geologické pojetí času a rychlosti povrchových změn. Ale počítáme-li stáří ne z hlediska lidského věku, ale v tisících a milionech let, má vše trochu jiné dimenze. Zjistí-li geolog, že se zemský povrch někde snížil o jediný milimetr za rok, obyčejně to člověk ani nevnímá a nevezme na vědomí. Z hlediska geologického je to však pohyb, úbytek, neobyčejně rychlý, neboť to znamená pohyb (snížení povrchu) o jeden metr za tisíciletí a jeden kilometr za milion let. Obvyklé geologické procesy v přírodě se dějí mnohem pomaleji, ale jejich výsledek po těch milionech nebo dokonce stovkách milionů let může být velice výrazný (a také třeba pro laiky neuvěřitelný).

Ale zpět do Ohnišťovic : Jak tedy vznikl ten kulatý kámen pokládaný za sopečnou pumu? Když se gabrový poběžovický masiv z ještě větších hloubek protavil do míst, kdy již jeho teplota – a tedy i pohyblivost magmatu – poklesla tak, že začal tuhnout – krystalovat, začal se také jeho objem zmenšovat (známý jev z fyziky – těleso horké má větší objem než totéž studené) a v tuhnoucí hmotě vznikaly tzv. kontrakční praskliny, prostě rozpukání horniny. Protože krystalizace i tuhnutí probíhalo – odborně řečeno – „v prostředí tlakově izotropním“, přeloženo do češtiny v prostředí, kde tlaky působily všestranně a ve stejné intenzitě, bez nějaké směrové orientace (což je při vzniku hornin jev velice důležitý), nedošlo k nějaké směrové orientaci vykrystalovaných minerálů ani následného rozpukání při tuhnutí. V takovém prostředí hlavní pukliny v hornině bývají orientovány obvykle ve třech směrech na sebe navzájem přibližně kolmých a nezvětralá hornina se pak rozpadá na úlomky (nebo velké balvany) přibližně krychlového nebo hranolovitého tvaru. Když se pak tato hornina dostane k povrchu, začne větrat – nerosty vzniklé v hloubce jsou na vzduchu méně stabilní, pozvolna se rozpadají, navíc do prasklinek se dostává voda, působí zde mráz atd. Větrání je nejintenzivnější v rozích zmíněných krychlových nebo hranolovitých bloků, protože zde působí procesy větrání současně ze tří stran, zatímco na rovné ploše jen ze strany jedině – kolmo na plochu. Krychle (nebo hranol) se začnou do kulata zaoblovat, rohy se drolí, opadnou a vznikne kulovitý, bochníkovitý nebo kapkovitý útvar (ty „kapky“ vznikají proto, že na zemském povrchu intenzita procesů větrání působících na kámen je odspodu přece jen trochu menší, než ze všech ostatních stran). Když pak takový ovětralý zakulacený balvan rozbijete, v tom nezvětralém „jádře“ zůstává zachováno složení i jiné vlastnosti čerstvé horniny, včetně sklonu k původnímu „krychlovému“ rozpukání. Přesně to vidíme i na balvanu – „pumě“, kterou drží pan Beneš v ruce – rovné pukliny navzájem se víceméně pravoúhle protínající.

Jsou to všechno věci, které je možné vysvětlit zcela přirozeně a logicky. Myslím tedy, že i odborníci z geologického ústavu, kam vyobrazený kámen snad poputuje, potvrdí zhruba to, co jsem se snažil ve výše uvedených řádcích popsat, a jsem přesvědčen, že k přepisu učebnic geologie či jiných věd asi nedojde.

Karel Špaček, geolog

15.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Veřejné záchody v Chodské ulici v Domažlicích. Záměr na jejich rekonstrukci narazil na stanovisko památkářů a sousedů.

Domažlice na veřejné WC stále čekají

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Poberta vybral auto u Draženova

Draženov – Zloděje zřejmě přilákal mobilní telefon, který ležel před sedadlem spolujezdce v uzavřeném audi, které stálo nedaleko Draženova.

Poběžovickou pouť ozdobí muzika, historický program i půlmaratón

Poběžovice – Poběžovický pouťový festival nabízí návštěvníkům třídenní nabitý program. 

Kanický zámek chystá ochutnávky i prohlídky

Kanice – Po roce se kanický zámek opět otevírá veřejnosti. V sobotu se bude konat ochutnávka vín a marmelád, na neděli je přichystán den otevřených dveří.

Kolovečtí připravili třídenní pouťové slavnosti

Koloveč – Oslava 820 let založení městyse Koloveč na Domažlicku se koná od pátku do neděle 18. – 20. srpna.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení