VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Věřící mají o Vánocích tu výhodu, že vědí, co slaví

Klenčí pod Čerchovem - Mladý farář Libor Buček si s námi povídal o blížících se vánočních svátcích a životě na jeho farnosti v Klenčí pod Čerchovem

14.12.2011
SDÍLEJ:

Libor Buček je v Klenčí farářem.Foto: Deník/ Stanislav Šebek

Mladý kněz, rodák ze Žďáru nad Sázavou, absolvent střední průmyslové školy stavební a po roční pauze Teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Libor Buček (33), působí od roku 2008 jako farář v Klenčí pod Čechovem.

Navštívil jsem jej v místní faře, která patří jako několik dalších objektů v městečku k historickým památkám s rokem výstavby 1754. Přijal mě se sympatickou bezprostředností svého mládí na širokém schodišti interiéru vstupu a uvedl do prostor, které stále vnímám jako posvátnou součást každého kostela. Pohovořili jsme spolu o životě kněze na jeho farnosti, o blížících se vánočních svátcích a položil jsem mu několik otázek.

Co vás vedlo ke studiu teologie a přivedlo posléze až k nám na Chodsko?
Nebyl jsem dítětem, které od dětství snilo být knězem. Víru jsem v sobě sice nosil, ale musela přijít ještě určitá životní etapa vývoje, ve které bych si rozhodnutí ujasnil. Poprvé se tak stalo ve třetím ročníku průmyslovky, kdy mne napadlo stát se knězem. Faráři však bývají někdy exoti a rozhodnutí pro ně musí mít ještě jiný náboj. Odložil jsem ho, odmaturoval a šel pracovat jako stavbyvedoucí. Po roce rozvázal pracovní poměr. Volný a svobodný nechal vše téměř půl roku otevřené s myšlenkou: „Bože rozhodni o mně sám, jen ty mě znáš nejlépe.“ Rozhodl se. Nastoupil do semináře. Vnitřní pokoj byl mi dobrým znamením. V roce 2005 jsem byl vysvěcen za kněze a již v roce 2004 sloužil na domažlické faře jako jáhen. V roce 2008 mi byla nabídnuta služba v Klenčí pod Čerchovem, kterou jsem s radostí přijal.

Jak se vám jako mladému knězi žije v Klenčí pod Čerchovem, v místech historických stop spisovatele a kněze J. Š. Baara, chodských sedláků, chalupníků, strážců hranic?
Děkuji, dobře. Samozřejmě, že jsem si byl již před nástupem vědom neobyčejně silné tradice celého chodského regionu, bohatosti zvyků, specifiky folkloru. Musel jsem se proto podívat až ke kořenům lidí, kteří zde žili a žijí. Přečetl jsem proto celé dílo J. Š. Baara. On, myslím, velmi dobře popsal život pod Čerchovem. Hodně mi to pomohlo a mám z působení zde dobrý pocit.

S jakými plány a duchovní náplní předstupujete před věřící vaší farnosti při bohoslužbách a při při neformálních setkáních?
Předně nemám v úmyslu předělávat lidi k obrazu své víry. Předstupuji před dospělé, myslím lidi, kteří si svoji cestu životem již většinou vybrali nebo o ní přemýšlí. Nemám potřebu dělat ze sebe spasitele. Spasitel se již narodil. Jsem jeden z nich a nabízím Ježíšovu cestu. Hlásím Evangelium, přináším slovo boží mezi lidi. V tom vidím i poslání celé katolické církve.

Jak chápete otázku víry a v jakém je vztahu k dobru?
Pro mne víra znamená smysl. Kdybych neměl víru, tak mě nezajímá nic. Nevím, proč mám žít, proč být tolerantní, platit daně, chovat se slušně. Díky víře je dobro zajímavější než co jiného. Věřící se pozná v akci, skutečné dobro pro bližní i mne je motiv jednání. Pokud zůstane víra v Boha jen „na papíře“ a není realizována životem, je méně než nic.

Sešli jsem se v období před vánočními svátky, v době adventní. Přibližte prosím tento čas, jeho vyznání pro křesťany.
Advent je „pouze“ čas přípravy. Kdyby nenastaly poté Vánoce, tak nemá velký smysl. Pokud nevím, co s Vánocemi, tak i advent je prázdný pojem. Je to čas k našemu dobru, my máme další šanci se sebou něco dělat a nerůst jako hlávka květáku. V tyto dny slýcháme v kostele výzvy k obrácení k Bohu, příběhy o tom co předcházelo historickému zjevení Boha v osobě Ježíše. Ty první Vánoce (narození Ježíše) vůbec nesouvisely s dnešní žádoucí idylkou, ale byly dost divoké. Během adventu můžeme provést životní inventuru, jestli má naše víra konkrétní účinky v našem všednodenním životě.

Vánoce jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Jaké poselství nám přináší?
Poselství Vánoc je dost šokující, protože ten Bůh, který je všudypřítomný, vševědoucí, všemohoucí, tak tento Bůh dává svého syna – bezbranné dítě, sebe, člověku tímto primitivním, lehce zpochybnitelným a přehlédnutelným způsobem. Kdyby Ježíš tehdy sestoupil z nebe jako mocný, silný, v oslnivém světle, nějak pompézně, všichni by ho viděli a padli na zadek. Ale jak bychom ho mohli svobodně následovat? Víra zůstává vírou. Dostali jsme svobodu a boží jednání ji nepřehlíží. Věřící mají o Vánocích tu výhodu, že vědí, co slaví.

Neubližuje vánoční tradici dnešní konzumní charakter společnosti?
Nechci lacině nadávat na společnost, konzumní život a tak dále. Je i otázka, co si pod tou vánoční tradicí kdo představuje. Kapr, salát, dárky, stromek, půlnoční… Asi pro někoho ano, a když to je „jak má být“, tak je vše v pořádku a byly krásné Vánoce. Klidně, ať mají Vánoce komerční charakter, když to nebude to jediné. Dnes je možná náročnější udržet si nadhled v té záplavě nabídky, nesrovnávat se se sousedy celebritami. Každá doba má své klady a zápory, v každé době lze žít dobrý i špatný život.

Co byste popřál vašim farníkům a všem čtenářům Domažlického deníku k nastávajícím vánočním svátkům a následně do nového roku 2012?
Aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil.

Autor: Karel Frait

14.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pouť v Poběžovicích.

Poběžovickou pouť ozdobí muzika, historický program i půlmaratón

Z víkendového programu na zámku Depold v Kanicích.

Kanický zámek chystá ochutnávky i prohlídky

Kolovečtí připravili třídenní pouťové slavnosti

Koloveč – Oslava 820 let založení městyse Koloveč na Domažlicku se koná od pátku do neděle 18. – 20. srpna.

Zloděj ukradl z pozemku u domu motorku, klíče i technický průkaz

Horšovský Týn – V úterý dosud neznámý pachatel ukradl z pozemku u domu v Horšovském Týně zaparkovaný motocykl MS Piaggio včetně klíče k motocyklu a malého technického průkazu.

Muž zemřel i přes pomoc kolegů

Meclov – Dramatické chvíle prožívali ve středu dopoledne lidé v jedné meclovské firmě.

Ženu týral tak, že chtěla skočit pod vlak

Klatovsko – Cítila se jako kus hadru. Přála si, aby se druhý den ráno už neprobudila a vážně přemýšlela o sebevraždě skokem pod vlak. Až do takového stavu dohnal svoji o 18 let mladší partnerku 63letý invalidní důchodce z Klatovska.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení