Stát se myslivcem není jednoduchá věc. Je třeba projít tzv. jednoroční adeptské období. Každý adept má určeného ´učebního pána´ – zkušeného myslivce. Ten jej zasvětí do věcí, které nelze nikde vyčíst, ale mohou se získat získat od těch, kteří mají bohaté praktické zkušenosti a znalosti.

Tím si musel projít i náš nováček. Po ročním zaučování u Zdeňka Vlčka, který je naším členem, následovala předepsaná myslivecká zkouška, která také není jednoduchá. Je zcela samozřejmé, že adept musí získat zbrojní průkaz. Až po té je schopen stát se myslivcem.

Akt pasování myslivce je slavnostní. Provádí se v duchu staletých tradic, které jsou ve světě ojedinělé, a pyšní se jimi jen česká myslivost.
Václava Němce do cechu myslivců pasoval pan Přemysl Randa, lesní správce LČR – státní podnik.

Troufám si říci, že pro všechny zúčastněné to byl zážitek, na který nemohou zapomenout. V dnešní přetechnizované době, kdy je cílem většiny lidské činnosti jen zisk, se i činnost myslivců dostává neprávem na okraj zájmu společnosti. Neodborné a nekompetentní komentáře o zvěři, myslivcích a jejich činnosti budí u veřejnosti rozporuplné nálady. Zmíním jen hysterii rozpoutanou ohledně černé zvěře, která se stala přirozenou součástí naší přírody. Nyní je předmětem bezhlavého vybíjení, a to i březích bachen, což zejména starší myslivci velmi těžce nesou.

Je potřeba, aby o přírodě rozhodovali lidé kompetentní, věcí znalí a s citem ke všemu živému, se znalostí o naší krásné přírodě a staleté historie péče o ni. Svým potomkům musíme vštěpovat úctu k přírodě a ke všemu živému. Podle spisovatele a znalce přírody Jana Vrby, který působil na Chodsku, musíme žít ve veliké pokoře a úctě k přírodnímu bohatství, které nám generace předků odkázala.

Autor: Petr Šefčík, jednatel mysliveckého spolku Osvračín