VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Muzeum Chodska je živou organizací

Domažlice - Rozhovor s ředitelem muzea Josefem Nejdlem o jeho práci, činnosti muzea i historii Chodů

15.11.2011
SDÍLEJ:

Josef Nejdl.Foto: Archiv redakce

V závěru hlavní sezony jsem navštívil ředitele muzea Chodska v Domažlicích, rodáka z Mrákova, absolventa domažlického Gymnázia J. Š. Baara a následně filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze obor Entologie Josefa Nejdla (40). Přivítal mne v samém historickém jádru Chodska, v salónku věže Chodského hradu. Položil jsem mu několik otázek souvisejících s jeho prací, muzeem a samozřejmě s historií Chodů.

Jaká byla pro vás letošní hlavní sezóna měřeno počtem návštěvníků Muzeum Chodska a Galerie bratří Špillarů? Chodské slavnosti byly úspěšné a jistě se to odrazilo i u vás.

Jsem rád, že mohu odpovědět – průměrná. V posledních letech návštěvnost spíše klesá, ubývá školních výletů, ale přibývá rodin s dětmi, cykloturistů. Musíme se stále více operativně přizpůsobovat zájmům lidí, návštěvníků. Na Chodsko je táhnou dudy, kroje, keramika, ale i koláče, dobré pivo a pravá dudácká muzika. V tomto si s organizátory hlavně Chodských slavností rozumíme a naše práce se vždy v srpnu hodně prolíná. Myslím ale, že je asi ještě dost návštěvníků chodské pouti, kteří neviděli v muzeu „chodskou svatbu“, nebo obrazy bratří Špillarů v jejich galerii. A alespoň jedno číslo: Letos jsme u nás přivítali více než deset tisíc návštěvníků.

Jste krajskou příspěvkovou organizací. Spravujete nejen regionální a vlastivědné Muzeum Chodska, ale i Muzeum Jindřicha Jindřicha a Galerii bratří Špillarů. Co vás čeká v nejbližším období, jaká je vaše odborná vize - přání?

Za hlavní úkol považuji zajistit do dvou let rekonstrukci objektu Muzea Jindřicha Jindřicha, který je v současné době uzavřen z důvodu havarijního stavu veškerých technických zařízení. Část našich pracovišť - archeologové, přírodovědci, knihovna a archiv - jsou přestěhováni do náhradních prostor. Součástí této náročné akce o rozpočtových nákladech v řádu desítek milionů korun, bude i definitivní umístění Galerie bratří Špillarů v prvním podlaží tohoto zrekonstruovaného objektu. To bylo mé přání, odborná vize. Projektová dokumentace je zpracována, připravuje se výběrové řízení na dodavatele. Co se týká krajské dotace – příspěvek na naši činnost činí cca 8 milionů ročně. Jeho užití je přísně řízeno zřizovací listinou a směrnicemi o příspěvkových organizacích.

Vystudoval jste Filozofickou fakultu UK v Praze se zaměřením na národopis. Rok před ukončením školy jste již praktikoval v Muzeu Chodska, kde jste 1.7. 2001 nastoupil do funkce ředitele. Co vás přivedlo k historii, lásce k Chodsku?

Rozhodování nebylo těžké. Narodil jsem se v Mrákově, obci se silnými chodskými kořeny. Můj děd spoluzakládal známý mrákovský národopisný soubor, otec v tradici pokračoval a dodnes tento soubor vede. Já jsem jeho aktivním členem. Zpívat a tančit na pódiích chodské písně a tance a nevědět nic moc o jejich historii, o životě dědů, pradědů by nebylo slučitelné. To byly ony cesty a cestičky, které mě přivedly až sem, do historického hradu našeho Chodska. Jsem tomu rád.

Regionální a vlastivědné Muzeum Chodska se nachází v památném Chodském hradu, jehož gotické základy byly položeny v 60. letech 13. století. Jaké pocity vás provázejí při ohlédnutí, jak šla dál historie hradu?

Je opravdu zajímavé pracovat v těchto autentických prostorách. Je to úžasný pocit, věnovat se zde svému zaměstnání, které s tímto místem souzní. Nyní se například nacházíme ve spodní, gotické části věže hradu, který byl založen v 60. letech 13. stol., prošel mnoha požáry, byl stavebně upravován a do roku 1592 zde sídlila „chodská vláda“ – královský purkmistr a soud. Po dalším požáru zůstal téměř 150 let v sutinách a teprve ve 20. letech 18. stol. ho měšťané vystavěli do nynější podoby. Od roku 1931 je v něm umístěno muzeum. Čas historických kroků se jeví krátký. Nejsou v nich znát všední starosti, radosti i bolesti lidí, selské bouře, války. Historie Chodů v malebném kraji na úpatí Českého lesa kolem Domažlic je však uchopitelná. Chodové se stali uznávanými vykonavateli strážní služby a zabezpečovali naši západní hranici proti nekalému pohybu zboží a lidí. Za tuto náročnou službu měli od krále řádu privilegií z nichž 1. majestát od krále Jana Lucemburského z roku 1325 je osvobozoval od práce „na panském“, mohli nosit zbraň. Vešli do povědomí mnoha generací a právem jsou veřejně připomínáni se svými zvyky na řadě národopisných regionálních i národních slavnostech.

Jak byste charakterizoval sbírky – exponáty muzea, které předkládáte odborné veřejnosti, návštěvníkům?

V Muzeu Chodska je pro návštěvníky otevřena expozice, která představuje bohatou historii a kulturu tohoto zajímavého regionu. Lidé se rádi zastavují u „chodské svatby“ nebo „chodské sence“, zajímají se o historickou podobu Domažlic s hradbami, chodskou keramiku. V muzeu jsou celoročně pořádány výstavy k různým významným událostem. Neméně důležitý, lidem však veřejně nepřístupný, je depozitář zahrnující velkou spoustu historických památek lidí prostých i zámožných, kteří je muzeu většinou darují. Slouží hlavně pro studijní účely i spolupráci s vědeckými ústavy u nás i v celé Evropě. Muzeum se tak stává živým organizmem stále obohacovaným novými poznatky, exponáty. V muzeu Jindřicha Jindřicha, nyní uzavřeném, se nachází jedinečná sbírka téměř 1500 lidových podmaleb na skle, hudební i národopisné práce. Moc se těším na jeho znovuotevření. Stálá expozice Galerie bratří Špillarů poskytuje pěkný zážitek milovníkům olejomalby na velkých plátnech rovněž s chodskou tématikou.

Čím je pro vás chodský kraj výjimečný? Lze charakterizovat rysy současných i minulých obyvatel?

Předně bych zmínil velmi dobré podmínky pro zemědělství celého krásného Chodska. Vztah k půdě jako zdroji obživy byl pro obyvatele určující, vytvářel jejich mentalitu, charakter. Chodové se nemuseli vydávat daleko za prací, jejich grunty se dědily z otce na syna. Známá je jejich hrdost až tvrdohlavost, lpění na majetku, obava z dluhů. Nemilují změny, zachovávají tradice, milují svůj kraj, domek, zahrádku. To je důležité především i v dnešním globalizovaném světě. Mít svoji vlastní identitu s pevným zakotvením a pokud do světa přece jen odejdeme, rádi se vracet!

Autor: Karel Frait

15.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Z víkendového programu na zámku Depold v Kanicích.

Kanický zámek chystá ochutnávky i prohlídky

Přemílání starých bab na mladá děvčata - lidová taškařice v Kolovči byla hlavním magnetem tamní pouti.

Kolovečtí připravili třídenní pouťové slavnosti

Zloděj ukradl z pozemku u domu motorku, klíče i technický průkaz

Horšovský Týn – V úterý dosud neznámý pachatel ukradl z pozemku u domu v Horšovském Týně zaparkovaný motocykl MS Piaggio včetně klíče k motocyklu a malého technického průkazu.

Muž zemřel i přes pomoc kolegů

Meclov – Dramatické chvíle prožívali ve středu dopoledne lidé v jedné meclovské firmě.

Ženu týral tak, že chtěla skočit pod vlak

Klatovsko – Cítila se jako kus hadru. Přála si, aby se druhý den ráno už neprobudila a vážně přemýšlela o sebevraždě skokem pod vlak. Až do takového stavu dohnal svoji o 18 let mladší partnerku 63letý invalidní důchodce z Klatovska.

Mezi veterány je přihlášen i 107 let starý automobil

Domažlice – Sobotní 43. ročník Jízdy spolehlivosti historických vozidel pořádaný Veteran car clubem Domažlice slibuje opět skvělou podívanou na krásné staré stroje. Startovní pole je tradičně velmi pestré, abecedně vzato od aerovek až po Zündapp. Celkem 6 motocyklů a 7 automobilů je starých 90 a více let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení