„Hlavně jsem netoužil malovat žádné krásné mladé děvče v chodském kroji. Nechtěl jsem malovat někoho, kdo se jen tak navlékne do kroje, ale přitom k němu nemá skutečný, hlubší vztah," vysvětluje umělec.

Zaměřil se proto na ty, pro které je chodský kroj po dlouhá léta běžnou součástí šatníku.

„Vybral jsem si paní Marii Masopustovou, která si obléká kroj skutečně celý život. Myslel jsem si, že tím skončím. Ale přátelé mi říkali 'když už jsi namaloval všední kroj, musíš také udělat ten sváteční'. Rozhodl jsem se zachytit kroj Dolního Chodska, namaloval jsem paní Marii Vozárovou a potom také paní Annu Pivonkovou v kroji Horního Chodska," popisuje Sika.

Přiznává, že chodské kroje nejsou pro malíře zrovna snadným motivem.

„Je to nepředstavitelná práce," říká Sika. „Zachytit všechny ty výšivky, detaily, květiny, pentle. Když jsem navíc maloval paní Masopustovou, měla na sobě zástěru, která byla zdobená snad několika stovkami drobných čtverečků, takže jsem si užil své," dodává.

Připomíná ale, že i mužské kroje jsou náročné.

„Každý muž má na kabátu nebo vestě stuhu a zachytit ji vyžaduje opravdu miniaturní drobnomalebnou práci, která se nedá nijak ošidit – každý falešný tah by byl poznat," tvrdí.

Výběr mužských modelů byl pro Siku větším problémem, protože muži na rozdíl od žen kroj v každodenním životě nenosí již desítky let.

„Chtěl jsem ale muže, kteří k němu mají vztah, takže jsem namaloval pana Antonína Kuželku, ten dlouho působí v postřekovském souboru, pana Jindřicha Šťastného z klenečského souboru a pana Josefa Nejdla staršího z mrákovského souboru," uvedl malíř.

Václav Sika se narodil v Domažlicích, v dětství pobýval ve Starci a od 13 let žije ve Kdyni. V jeho rodokmenu najdeme Němce, ale i Chody, neboť jeho prababička Rojtová byla podle Sikových slov pravá Chodka ze Starého Klíčova.

Výtvarník se hodně věnoval abstraktním pracím, geometrii a ornamentům. Když začal mít pocit, že již v tomto směru řekl vše, vzpomenul si, že čas od času namaloval i pár realistických obrazů, které zaujaly jeho známé galeristky, a že si odpočinul i při malování cyklu pohledů na moře ve francouzské Provence. Rozhodl se tedy vrátit k realistické malbě.

„Řekl jsem si, že když žiji a pracuji na Chodsku, bylo by správné zkusit namalovat místní lidi v chodských krojích. Setkání s těmi šesti lidmi, které jsem maloval, pro mě bylo velmi příjemným zážitkem. Je poznat, že Chodsko mají rádi a že pro ně hodně dělají," tvrdí Sika a poznamenává, že se modelům a jejich příbuzným hotová díla líbila. „A dokonce se na nich poznali," říká se smíchem. „Věřím, že tyto obrazy budou mít ale i určitou dokumentační váhu. Na rub každého z nich jsem uvedl datum, aby za třicet let ti, co přijdou po nás, viděli, že ještě v roce 2013 lidé kroje nosili a jak v nich vypadali."