Právě domažlické Muzeum Chodska dlouhodobě spolupracuje s kolegy v bavorském pohraničí, jednak na společné dokumentaci, při výměně informací a mimo jiné také při organizování společných výstav.

A protože loutky, loutkářství a loutkové divadlo jsou v Čechách velkým fenoménem, od 1. prosince 2016 dokonce zapsaným na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, není divu, že v Bavorsku projevili zájem o jeho přiblížení. Loutkářství na Domažlicku má zajímavou tradici, dokonce tu existuje i unikátní sbírka, avšak smyslem výstavy není ukázat práce slavných loutkářů, jakými byli Alessi, Sucharda, Šroif a další mistři tohoto oboru v Čechách, hlavním cílem výstavy je představit loutkářství a jeho vývoj přímo v našem regionu. A je opravdu čím se pochlubit!
Loutkové divadlo je dnes vnímáno jako dětská záležitost, ale tak tomu vždy rozhodně nebylo. Ve zlaté éře českého divadla v období národního obrození fungovalo loutkové divadlo jako jakási náhražka divadla s živými herci. Jeho nízké provozní náklady a snadná dostupnost způsobily obrovský nárůst jeho popularity. To bylo velmi důležité zejména z hlediska osvěty, protože prostřednictvím divadla – tedy i loutkového, mělo obyvatelstvo příležitost seznámit se s díly významných dramatiků, ale v době národního obrození i s divadelními kusy s vlasteneckou tematikou.

Sice z Domažlicka nevzešel žádný světově uznávaný loutkář, ale určitě je třeba zmínit Karla Pangráce z Pece pod Čerchovem, jehož loutky jsou ozdobou nejedné sbírky. Dokonce, jak ukazují dobové fotografie, právě do Pece pod Čerchovem s nimi jezdíval v meziválečném období hrát divadlo tehdy velmi populární herec Oldřich Nový. V Holýšově získalo loutkové divadlo popularitu až ve 30. letech 20. století. Tehdy, v době hospodářské krize, byla uzavřena sklárna a někteří propuštění dělníci (např. Josef Holub) se začali věnovat výrobě loutek a sestavování celých scén.

Opomenout nelze ani tradici v samotných Domažlicích. Kdy místní obyvatelé spatřili první loutkové představení, dnes sotva zjistíme, neboť jej hrála bez větší organizovanosti většina vlasteneckých spolků. Teprve od roku 1905 jsou k dispozici přesná data o loutkové divadelní společnosti Měšťanské besedy, která hrála divadlo v hostinci „U Regalů" (v dolní části náměstí), později se přesunula do hostince „U Černého koně" (Sokolský dům).

Po meziválečném rozkvětu však tradice pokračovala i v pohnutých letech nástupu komunismu, kdy se tradice ujal divadelní soubor Havlíček, který s několika krátkými přestávkami hraje loutkové divadlo dodnes. Vyprávět příběh loutek a loutkového divadla na Domažlicku by však bylo velmi obsáhlé. Koneckonců tato tradice byla představena v domažlickém muzeu již dvakrát, a bude-li poptávka veřejnosti, rádi připravíme další výstavu.

Autor: Josef Nejdl, Muzeum Chodska v Domažlicích