VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Václav Kuneš: S divadlem nepřestanu

Horšovský Týn - Sedmdesátiletý horšovskotýnský ochotník Václav Kunešby si přál zrežírovat drama.

1.8.2010
SDÍLEJ:

Václav Kuneš.Foto: Deník/ Stanislav Šebek

Vedoucí Divadelního ochotnického souboru při MKZ Horšovský Týn Václav Kuneš oslavil nedávno kulaté sedmdesáté narozeniny. Horšovskotýnské ochotníky přitom vede už celých čtyřicet let. Se zkušeným divadelníkem jsme si povídali o minulosti, současnosti i budoucnosti souboru.

Odkud původně pocházíte?
Narodil jsem se v Oprechticích, ale prožil jsem tam pouhé čtyři roky svého života. V Horšovském Týně jsem od roku 1955 a mám k němu vztah jako k rodnému městu. K ochotníkům jsem se přidal v roce 1961.

Jak jste se k divadlu dostal?
Byl to můj zájem už od mládí. V osmnácti jsem se neúspěšně pokoušel dostat na divadelní školu. Neměl jsem už odvahu znovu procházet všemi těmi přijímacími pohovory, takže jsem to vzdal a ochotnický soubor se mi stal náhradou. A nelituji toho.

A jak dlouho už jste ve vedení současného souboru?
Prakticky od samotného začátku souboru, tedy od roku 1970.

Jaké období bylo podle vás pro soubor nejtěžší?
Jedna taková krize byla kolem roku 1974, kdy naše členská základna zeslábla, až náš soubor neměl ani deset lidí, tak jsme raději dělali takové večery s poezií. Pak se nám naštěstí opět podařilo získat mladou krev a i přes některé hořké neúspěchy jsme tu dobu překonali. Těžké bylo také období v roce 1990, kdy si lidé budovali novou existenci a nebylo co hrát. Po revoluci přišla doba, která byla naštěstí docela krátká, kdy jsme museli hrát hodně cizích her a klasiky. Nic nového ze současnosti totiž nebylo a nevěděli jsme, jak hrát ty staré hry z totalitního období. Dnes už se takové kusy snadno vidí s nadsázkou, ale tehdy bylo ještě příliš brzy.

Čeho si ceníte, že se souboru podařilo dosáhnout?
Potěšilo mě, když se nám podařilo dostat se na takovou úroveň, kdy se ocitáme i na těch nejvyšších přehlídkách. Je to velké ocenění. Když herec hraje pro své domácí publikum, nemá žádné srovnání, jestli je dobrý nebo špatný, protože diváci samozřejmě chodí hlavně na své herce. Stane se pak, že soubor jede někam, kde ho neznají, a ta oblíbená hra najednou vůbec nezabírá. Nám se podařilo uspět i na soutěžích, kde jsme museli něco dokázat, aby si nás vůbec všimli. Dostali jsme se třikrát na Jiráskův Hronov a devětkrát na Kranonošův divadelní podzim, což je pro nás velký úspěch.

Kolik máte v současné době členů?
Máme dvacet čtyři členů, ale činných jen asi kolem čtrnácti. A všichni samozřejmě nehrají. Každý není na to, postavit se na prkna, která znamenají svět, ale podílejí se na inscenacích prací z míst, která divák nevidí.

Dáváte osobně přednost raději herectví nebo režii?
Cítím se spíše jako herec. K režii jsem se dostal z nutnosti. Když soubor vznikl, zastřešovala soubor režijně paní učitelka Poláková. Pak se ale začala věnovat spíše dětskému a pěveckému souboru, takže mi nezbylo, než se režie ujmout. Poté naše řady rozšířil Zdeněk Lahoda, který se ukázal jako zdatný režisér, takže jsme se střídali. Režisér, který zároveň hraje, totiž nemá odstup a nevidí některé chyby. A nyní se u nás režijně vzdělává Hana Žáková, takže jsem rád, že po odchodu Zdeňka Lahody budeme mít zase nějakou náhradu.

V čem byste řekl, že váš soubor vyniká?
Říká se o nás, že umíme udělat komedie a speciálně francouzské hry. Ty není lehké zvládnout tak, aby se do nich dostala ta potřebná elegance, švih a francouzská nátura. Začali jsme se v určitém momentě zaměřovat na konverzační hry, protože porota nám i ostatním souborům vytýkala, že takové hry Češi prostě neumí, a to ani profíci. Zařekli jsme se, že to budeme zkoušet a dostali jsme se s konverzačkou až na Jiráskův Hronov, což byla pocta. Udělat dobrou komedii je kumšt.

V Hronově je prý těžké publikum…
V Hronově se nám nehraje dobře. Dosti to tam zavání akademismem, je tam různorodé publikum, které často neuznává komedie, nebo třeba přijímá pouze alternativní divadlo. Diváci tam chodí hledat chyby a pro takové publikum se těžko hraje. Ve Vysokém nad Jizerou se naopak pro divadlo žije a publikum je skvělé.

Vy osobně máte řadu ocenění, tím posledním byl Zlatý Harlekýn. Jaký pocit jste z té ceny měl?
Byl to velmi dobrý pocit. Jde vlastně o jedno nejvyšších ocenění, jaké vůbec může ochotník získat. Je to ale i dosti zavazující, protože je pro soubor ještě třeba dosti udělat a v té sedmdesátce už člověk nemá tolik sil, jako když je mu padesát. Ale dokud budu moci, s divadlem nepřestanu.

Máte v rámci horšovskotýnského divadla vytyčený ještě nějaký cíl do budoucna?
Ještě bych si přál, a doufám, že se mi to podaří, udělat dobré drama. To jsem ještě v životě nedělal. Ideální by byla tragikomedie, ale těch moc není. A pokud se nám to podaří, chtěli bychom na listopadové oslavy našeho výročí připravit zajímavou hru s názvem Pacient doktora Freuda, ve které se setkává mladý Adolf Hitler se Sigmundem Freudem, aby si u něj léčil své sexuální problémy. Nastudovali jsme dialog z tého hry a uspěli s ním i na národní přehlídce, což nás podnítilo udělat celé představení.

Když právě nežijete divadlem, jakým zálibám se věnujete?
Mám zálib spoustu. Mým velkým koníčkem je historie, hlavně ta lokální, co se týká Horšovského Týna. Mrzí mě, že se historie dlouho vykládala dvojím způsobem, že jsme si my Češi z ní vzali jen to, co se nám líbilo – tedy historii do Bílé hory, pak nás to tři sta let nezajímalo a pak jsme zase pokračovali až od roku 1918 a tak podobně. Historie je ale jenom jedna. Já jsem členem kulturní komise města a snažíme se společně mapovat ta bílá místa v naší historii a upozorňovat na ně. No a dalším mým koníčkem je filatelie, což je věc opět náročná na čas a hlavně peníze. Zálib mám vůbec spoustu. Tolik, že nemám vůbec čas na nudu.

Autor: Stanislav Šebek

1.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petr Štauber z Domažlic se svou knihou.

Z románu o životě celníka by mohl být seriál

Ilustrační foto

Z chaty rodinný dům – proměna je možná, ale má svá úskalí

Dělníci ve Staňkově překopli při výkopech plynové potrubí

Staňkov – V úterý odpoledne vyjeli staňkovští hasiči do tamní Americké ulice, kde došlo při výkopových pracích k překopnutí plynové přípojky.

Pod kamionem se utrhla krajnice, skončil v příkopu u Klenčí

Klenčí pod Čerchovem – Na silnici mezi Klenčím pod Čerchovem a Trhanovem došlo v pondělí po čtvrté hodině odpolední k dopravní nehodě.

Jan Mathauser vystavuje ilustrace k Erbenově Kytici

Domažlice – Devět ilustrací k baladám z Erbenovy Kytice v tomto a příštím týdnu vystavuje ve vestibulu domažlické knihovny Jan Mathauser z Postřekova.

OBRAZEM: V Domažlicích bylo otevřeno nové sportoviště

Domažlice - Pumptracková dráha byla v pondělí oficiálně zprovozněna v domažlické Palackého ulici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies