Bohumil pracuje jako dispečer v domažlické městské kotelně, Tomáš zase obrábí kovy na číslicově řízených strojích (CNC). Společné mají nejen příjmení Vopat, ale také lásku k fotografování.

„Fotil jsem na ´klasiku´ od 10 let, kdy mne do fotografování uvedl strejda. Od něj jsem dostal bakelitového Pionýra, pak jsem se přes různé fotoaparáty a menší či větší přestávky dostal až k digitálu. Intenzivněji se věnuji fotografování 5. rok," říká zanedlouho 54letý Bohumil Vopat.

Zatímco otec Vopat fotil, jeho letos 25letý syn Tomáš měl jiné koníčky.

„Na přelomu roků 2011 a 2012 jsem měl zlomenou nohu a byl jsem dlouho doma. Nudil jsem se a táta se mě snažil rozptýlit, takže mi ukazoval v počítači své fotografie. Já nad nimi žasl, neboť do té doby jsem se o fotografování nezajímal. Objevoval jsem tehdy díky němu, co vše se dá s fotoaparátem v přírodě zachytit. Pak jsem si koupil svůj první fotoaparát – kompakt. To proto, neboť jsem nevěděl, zda mne moje nadšení neopustí a budu mít na fotografování talent, zda mi to půjde," vzpomíná na své začátky Tomáš Vopat.

„Protože předtím, než si koupil kompaktní fotoaparát, vyzkoušel moji zrcadlovku, zjistil za několik týdnů, že to s ním není ono, a koupil si ji také," připojuje otec.

„Když jsem viděl rozdíly mezi fotografiemi pořízenými kompaktem a zrcadlovkou, musel jsem ji mít taky," vysvětluje syn a dodává: „Nejraději fotím vážky. Táta tehdy, když jsem se v zimě začal zajímat o focení, pořád říkal: ´Už aby byly vážky, na ty se těším.´ Pak jsme spolu byli u rybníku a tam jsem uviděl poprvé vážku v hledáčku. Byla úžasná, takže jsem se začal o vážky více zajímat a studovat je, takže dnes umím rozpoznat v jakoukoli vážku, která u nás žije, znám je včetně latinského názvu. Okouzlilo mne na nich to, že jsou energický hmyz, mají zajímavý cyklus čtyř až pěti let, který zrození vážky předchází, a moc se mi líbí jejich barvy." Přiznává, že druhů vážek, které by chtěl zachytit, je ještě spousta.

Otec a syn Vopatovi nyní vystavují své fotografie v prostorách ČSOB Domažlice, dokonce byla jejich prezentace Zaostřeno na živou přírodu prodloužena tři dny po zahájení o měsíc do konce června.

„Předtím jsme měli fotografie na výstavě našeho sdružení FotoKomPost v domažlickém penzionu, ale v ČSOB je to naše první společná výstava," říká Vopat st.

Co společná prezentace se synem pro něj znamená? Jak otec hodnotí jeho snímky?

„Je to silná konkurence. Velice rychle pronikl do tajů fotografie. Konkrétně s fotografií souboje dlasků vyhrál 1. místo v časopisu Naše příroda. Mně se to nikdy nepovedlo. Tím, že je mladší, má rychlejší reakce. Počítám rok dva a myslím, že se povezu v jeho stínu," zakončil otec.