Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kdy se z Tomáše Homolky stal fotbalista a kde začínal?
Rok si přesně nepamatuji, ale byl jsem hodně malý. Jednou jsem zůstal na hřišti o něco déle, že se podívám na trénink a trenéři mě do něj zapojili. Tím začala moje fotbalová kariéra. Bylo to v žákovském mužstvu Slavoje Koloveč. Tenkrát nás trénovali pan Kříž a pan Kruml. Nezapomenu, jak nás pan Kříž na tréninku nebo před zápasem vítal: „Nazdar bojovníci.“

Hrál jste odmala v útoku nebo jste okusil i jiné posty?
Začínal jsem v útoku, ale v žácích jsem si zahrál i stopera. V dorostu jsem si jednou vyzkoušel post brankaře, ale naštěstí jen na poločas. Když jsem začínal za muže, tak jsem hrával levou zálohu. To bylo pod taktovkou Milana Kuchariče. Občas se tam pohybuji i teď, ale záloha je pro ´motorové myši´ jako je Karel Tomášek, ne pro mě. Rád dávám góly a v útoku mám více příležitostí. Jsem útočník. Takže doufám, že tohle bude číst Miloš Duchoň. (smích)

Jak by to dopadlo, kdyby z vás teď někdo začal dělat obránce nebo vás postavil do branky?
V obraně bych si musel zvyknout, ale hrál bych na sto procent jako vždy. Ale do branky ne. To by nedopadlo dobře. Asi by mi říkali Díro.

Patříte k hráčům, kteří jsou pověrčiví a mají svoje rituály nebo je vám jedno, když vám před zápasem přeběhne přes cestu černá kočka?
Pověrčivý nejsem a ani žádné rituály nemám. Kočky mám rád. (smích)

Jak dlouho jste v Kolovči a kterou sezonu ve Slavoji považujete za nejlepší?
V Kolovči hraju odmalička. Kromě Kolovče jsem hrál dvě sezony kraj za Staňkov a půl roku v Německu. Pro mě byly nejlepší roky 2005 až 2008, kdy jsme postupovali z II. třídy až do kraje a samozřejmě letošní sezona, kdy jsme vybojovali postup do I. B třídy.

Berete Koloveč jako „konečnou“ stanici nebo byste se nebránil zahrát si i jinde?
Asi už to dokopu v Kolovči. Zatím je tu perfektní parta, tak není důvod odcházet.

V první pětici nejlepších střelců okresního přeboru jsou hned tři ze Slavoje Koloveč B, za sezonu jste dali 118 gólů. Čím to podle vás je, že vám to tam tak padalo a v čem vidíte rozdíl oproti ostatním týmům?
Máme mladý tým, který je složen z kluků, co hráli vyšší soutěže a máme moc šikovné dorostence. A je tady jedna důležitá věc, že jsme většina odchovanci. Když padají góly a vyhrává se, tak je každý tým v pohodě a nic se neděje. Když se ale nevede, u některých týmů soupeřů se někteří hráči hádali a to tým rozloží. Hra pak nestojí za nic a toho my uměli využít a nadělovali jsme. Při některých zápasech při nás také stálo štěstí, ale to k fotbalu patří.

Kdo podle vás příští rok bude hrát o postup do I. B třídy?
Určitě Meclov, kterému letos utekla baráž a pak asi Tlumačov. Taky bych si přál, aby se naše céčko pohybovalo v horní polovině tabulky, aby kluci druhou třídu hráli co nejdéle. Zaslouží si to.

Jste tím, kdo vstřelil stý gól Slavoje B. Bylo určeno, kdo jej dá? Vzpomeňte, proti komu to bylo a jak se to seběhlo? Co vás to stálo?
Neřešili jsme, kdo ho vstřelí. Stalo se to na domácím hřišti v Únějovicích, kdy přijel největší soupeř Meclov. Prohrávali jsme 2:1 a běžela 90. minuta. Karel Tomášek hodil aut na Miloše Duchoně, ten mi přiťukl míč do běhu, já obešel dva hráče, zbytek obrany se najednou rozestoupil a já měl před sebou dálnici až před gólmana. Tam už stačilo poslat míč placírkou kolem něj a mohly začít oslavy. Byl to super pocit. Spoluhráči a fanoušci byli perfektní, blahopřáli mi, jako bych dal vítězný gól na mistrovství světa. Stálo mě to bednu šampaňského a rozrostl se mi fanclub v Meclově. (smích)

Co si vy osobně slibujete od I. B třídy, na kterého z příštích soupeřů se nejvíce těšíte a proč?
Přál bych si, abychom hráli líbivý fotbal pro diváky a pohybovali se v horní polovině tabulky. I. B třída je skoro jako okres, samé derby. Nejvíc se těším na Staňkov, hrál jsem tam a mám tam hodně kamarádů.

Potřebujete podle vás na nějakém postu posílit?
Šlape nám to, tak bych to zatím nechal při starém. Ať hrají ti, kteří vykopali postup. To je můj názor, ale záleží na plánech trenéra a výboru.

Nejlepší střelce v I. B třídě má týnské FC v osobě Jakuba Šota a Petra Vachtla. Překonat je nebo se jim alespoň vyrovnat bude výzva, ne?
Těm dvěma to tam vždycky padalo. Proto to bude určitě hozená rukavice.

Zkuste si prosím tipnout, kdo bude na konci příští sezony na čele tabulky střelců výš - hráč FC H. Týn nebo Slavoje B?
Samozřejmě hráč Slavoje.

Kdo z kádru rezervy má na to poprat se o místo v sestavě divizního A mužstva? Co vy a Tomáš Pergl?
O místo v áčku se mohou poprat všichni, záleží jen a jen na nich. Já už to přenechám těm mladším.

Třeba v Domažlicích jsou hráči rezervy, kteří absolvují tréninky s A mužstvem. V Kolovči tomu tak není. Proč a změní na tom něco nový trenér A mužstva?
Kdo by nechtěl trénovat s ligovým mužstvem! (smích) Ale vážně, tahle otázka je spíše pro trenéry béčka a áčka.

Kromě fotbalu také hrajete futsal za Kozí doly Hříchovice. Ne všichni trenéři z různých důvodů ale vidí rádi, když fotbalista hraje také futsal. Jak to vidíte vy, Přecedo?
To je pravda. Určitě je to na domluvě mezi hráčem a trenérem. Jednodušší je to určitě u hráče, který hraje II. třídu než u divizního. U nás v béčku to probíhá zatím dobře pro obě dvě strany. Přeceda stejně nemá na výběr a musí zvládnout oboje. (smích)

Kozí doly patří k tomu lepšímu, co futsalový okresní přebor hraje. Chtěli byste někdy postoupit do krajského přeboru nebo takové ambice v klubu nejsou?
Sezonu od sezony jdou naše výkony nahoru, ale o postupu nepřemýšlíme. Tahle sezona se nám docela povedla a skončili jsme na čtvrtém místě, ale příště třeba můžeme skončit někde na dně tabulky.

Hrajete v dresech projektu Gambrinusu Kopeme za fotbal. Čím je podle vás tenhle projekt pro fotbal na okresní úrovni užitečný?
Je to motivace pro všechny kluky, co mají fotbal rádi. Splnit si sen, zahrát si se svými vzory nebo se podívat do míst stadionů, do kterých by se možná nikdy nepodívali.

Projekt nabízí také možnost zatrénovat si pod dohledem prvoligového kouče, navštívit stadion některého z týmů Gambrinus ligy nebo se utkat s prvoligovým týmem. Čemu byste dal přednost a z jakého klubu by trenér nebo mančaft byl a proč?
Je asi jedno, pod kterým trenérem bych si zatrénoval a s jakým mužstvem zahrál. Určitě by to byl obrovský zážitek a zkušenost. Ze stadionů bych si asi vybral Eden.

Vizitka Tomáše Homolky:

Od narození bydlel v Kolovči, teď žije v Hříchovicích. V září mu bude 29 let a je ženatý. Pracuje jako vedoucí servisu ve firmě DIMAtrans s.r.o. v Horšovském Týně. Má rád všechny sporty, ve kterých alespoň trochu vyniká. Rád jezdí s partou z Hříchovic na vodu. Občas se projede na kole.