VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Helena Šálková: Občas mě posílají k plotně...

Staňkov /ROZHOVOR/ – Helena Šálková (30 let) má fotbal v genech. Její dědeček hrával divizi za Staňkov, ona sama deset let působila v ženské druhé a třetí lize. Před dvěma lety se stala fotbalovou rozhodčí, dnes pravidelně řídí zápasy divize, a na podzim dokonce debutovala ve třetí lize.

2.1.2017
SDÍLEJ:

Fotbalová rozhodčí Helena Šálková.Foto: Archiv Heleny Šálkové

Kdy jste se vlastně stala rozhodčí a kdo vás k tomu přivedl?
„Svůj první index rozhodčí jsem dostala v březnu roku 2014. Po nástupu k policii jsem absolvovala povinnou policejní školu v Jihlavě. Pamatuji si, že můj kolega Láďa Sziksay vždy v pátek před odjezdem domů říkal, že má o víkendu samé zápasy a moc se těší. On již v tu dobu byl rozhodčím v Plzeňském kraji. Hodně jsme se spolu o fotbale bavili, jelikož já v tu dobu aktivně fotbal hrála za ženy. Konkrétně to bylo asi deset let, kdy jsem se pohybovala ve druhé a třetí lize žen. Na jaře 2014 mě právě Láďa Sziksay kontaktoval s nabídkou, zda bych nechtěla zkusit stát se rozhodčí. Neváhala jsem, nakoupila jsem si veškeré vybavení a již v prvním kole jsem řídila utkání žáků v Losiné u Plzně. Myslím, že jsem to tenkrát zvládla dobře."

A vzpomenete si na svůj první zápas v mužské soutěži?
„První utkání v mužích jsem absolvovala jako asistentka ve III. třídě mužů na okrese Plzeň – jih. Pamatuji si slova hlavního rozhodčího, abych si z toho nedělala hlavu a utkání si užila. V té době jsem stále byla aktivní fotbalistkou, takže jsem jeden den o víkendu hrála a druhý den se věnovala fotbalu takzvaně z druhého břehu Bylo to pro mě těžké, jelikož jsem se často zadívala do hry, a když přešel míč do zámezí, tak jsem nevěděla, na kterou stranu ukázat. Ono to z té tribuny vypadá opravdu lehce, ale realita je jiná."

Proč u vás vlastně vyhrál zrovna fotbal?
„Fotbal jsem si vybrala, jelikož se mi vždy líbily kolektivní sporty. Můj děda byl výborný fotbalista, dokonce hrál divizi za Staňkov. Právě ten mě naučil kopat do míče a lítat s klukama po hřišti. Naopak mamina mi to zakazovala, říkala, že to je klučičí sport. Ani to mě neodradilo a v každé volné chvíli jsem měla nazuté kopačky."

Máte nějaký vzor?
„Mým velkým vzorem je Dagmar Damková, která toho jako rozhodčí hodně dokázala a „vyšlapala" nám, holkám, cestičku. Často se mi stává, když někam přijedu, že od diváků slyším: Dneska píská Dáša…"

Že jste fotbal aktivně hrála, jste říkala. Za jaký tým to bylo?
„Několik let jsem hrála II. ligu žen v Trstěnicích u Mariánských Lázní a potom III. ligu (dnes je to divize žen) v Příkosicích u Rokycan a v Plzni na Vodních stavbách. Na ta léta hrozně ráda vzpomínám.
Po svém startu v pozici rozhodčí jsem půl roku řídila soutěže v okrese Plzeň-jih. Poté jsem postoupila do krajských soutěží v Plzeňském kraji. Po postupu do kraje jsem s aktivní hráčskou kariérou skončila a pověsila kopačky definitivně na hřebík. Nedalo se to časově stíhat."

A jak jste to jako fotbalistka měla s rozhodčími?
„Přiznám se, že na hřišti jsem mezi rozhodčími nebyla příliš oblíbená, neměli to se mnou jednoduché. Při jednom utkání, to bylo derby Holoubkov – Příkosice, jsem se poprala s protihráčkou a obě jsme dostaly červenou kartu. Já pak nesměla čtyři zápasy hrát."

Na podzim jste debutovala v lize. Co to bylo za zápas a jak jste byla spokojena se svým výkonem? A co delegát?
„Teď na podzim jsem poskočila ještě o stupínek výše. Řídím utkání divize jako hlavní rozhodčí, a dokonce jsem měla v posledním podzimním kole premiéru ve třetí nejvyšší soutěži v České republice, a to v České fotbalové lize. Jednalo se o zápas Táborsko B – Benátky nad Jizerou. Před utkáním jsem byla hodně nervózní, ostatně jako před každým jiným, ale po úvodním hvizdu ze mě nervozita spadla a utkání jsem i se svými asistenty zvládla dobře. Pan delegát byl s výkonem také spokojený. Perličkou je, že utkání skončilo jednobrankovým rozdílem z nařízeného pokutového kopu v 90. minutě."

Rozdíl, jaký je mezi fotbalem na okresní úrovni a ligou si člověk dokáže představit, ale jaký posun jste musela udělat vy jako rozhodčí?
„Rozdíl mezi fotbalem na okrese a vyššími soutěžemi je obrovský. V nižších soutěžích jsou paradoxně někdy zápasy pro rozhodčího těžší, jelikož hráči nemají takový odhad na míč, některé zákroky pramení spíše z neobratnosti. Ve vyšších soutěžích je hra rychlejší, plynulejší, méně se píská, ale zato rozhodnutí musí být stoprocentní. Hráči jsou samozřejmě fotbalově chytřejší a často zkouší, co sudí vydrží.
S posunem v kariéře rozhodčího jsem samozřejmě musela udělat velký posun ve fyzické přípravě. Fotbal i hráči jsou stále rychlejší a jako žena musím trénovat dvakrát tolik co muži. Mimo sezonu trénuji i pětkrát týdně. Důležitá je samozřejmě i rehabilitace a odpočinek. Za vším je tvrdá, nekončící příprava. Pokud chcete něčeho dosáhnout a plnit si své sny, tak na sobě musíte pracovat, hodně věcí si odříct a v podstatě celý život tomu podřídit. Člověk k tomu potřebuje také štěstí a ty správné lidi kolem sebe, kteří jsou ochotni mu poradit."

Říká se, že se k ženám – rozhodčím chovají hráči, trenéři a fanoušci slušněji, než k mužům – rozhodčím… Máte stejnou zkušenost, nebo už vás také někdo „poslal k plotně"?
„Jsme v Čechách, lidi umí být hodně zlí, mnozí si na fotbal jdou zanadávat, a ne fandit. Když se mužstvu nedaří, většinou za to může rozhodčí. Téměř na každém zápase se najde nějaký divák, který mě pošle zadělat na knedlíky nebo k plotně. Ale celkově bych řekla, že lidé, kteří dělají do fotbalu, se k ženám chovají slušněji. Na jednom z posledních okresních kol na podzim jsem přijela na zápas, a sotva jsem vystoupila z auta, už na mě místní fandové volali, že to zase bude, dneska píská ženská. Já jsem se pousmála a řekla jsem jim, že jsem si jen na dvě hodiny odskočila od plotny. Byli úžasní, celý zápas mi potom fandili…" (smích)

Jaké plány jako rozhodčí máte do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout?
„Že jsem mohla rozhodovat utkání ve třetí nejvyšší soutěži u nás a pravidelně řídím utkání divize jako hlavní rozhodčí, je pro mě již nyní splnění velkého snu. Do budoucna bych chtěla podávat dobré výkony, a pokud to půjde, stále se zlepšovat.
Velký dík patří mým nadřízeným i kolegům u Policie ČR. Poskytují mi takové pracovní podmínky, kdy se mohu své vášni naplno věnovat."

Vizitka Heleny Šálkové

Narodila se 15. 04. 1986 v Domažlicích, bydlí ve Staňkově. Vzdělání: Obchodní akademie v Domažlicích. Povolání: Policie ČR – Obvodní oddělení Holýšov. Záliby: fotbal, basketbal, lyžování, práce, sauna, rodina a odpočinek.

Autor: Václav Tauer

2.1.2017
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bavorský malíř Alois Öllinger vystavuje v domažlické Galerii bratří Špillarů své obrazy. Expozice bude ke zhlédnutí do konce dubna.

Galerie bratří Špillarů letos vystaví obrazy, objekty i reliéfy

Ilustrační foto.

Drahá voda obcím vadí. Rozdíl v kraji je i 50 korun za kubík

FOTO: Holinkův memoriál vyhrál Hromádko

Hostouň – Tělocvična Základní školy v Hostouni hostila v sobotu Memoriál Miroslava Holinky ve stolním tenisu.

Poběžovičtí se bavili na svém již 14. Městském plesu

Poběžovice – Poslední poběžovický ples letošní sezony patřil městu Poběžovice.

Třináctiletý znásilnil desetiletého, od soudu dostal nejtvrdší možný trest

Klatovy – Ochrannou výchovu, což je nejpřísnější opatření, které může soud uložit nezletilému dítěti za spáchání trestného činu, uložil ve čtvrtek klatovský soud 16letému chlapci.

Hejtman ocenil kuchařku i údržbáře z Domažlicka

Plzeň, Domažlicko – Hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard poděkoval za vynikající práci vybraným pracovníkům v sociálních službách organizací zřizovaných krajem. Ocenění v podobě pamětní medaile, děkovného listu a drobného daru si na krajském úřadě převzalo celkem 24 pracovníků a dva ředitelé.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies