Kamil Staněk: Z Viktorie do Jiskry a do Kolovče

V jakém klubu a v kolika letech jste vlastně s fotbalem začínal, jakými kluby jste dosud prošel?

„Začínal jsem za barákem v Nýřanech, kde jsem vyrůstal, a kde jsem se poprvé koukl na trénink, což bylo asi v mých pěti letech. V páté třídě na 33. ZŠ Terezie Brzkové už jsem hájil barvy FC Viktoria Plzeň pod A. Dvořákem a J. Šnebergerem. Pak jsem se přes dorost dostal až do B týmu mužů, kde moji kariéru zastavilo přetrénování, neadekvátní zátěž, kdo ví, ale s výhřezem meziobratlové ploténky už jsem nebyl schopen absolvovat takovou zátěž. Proto jsem odešel do ambiciozních Domažlic, kde jsem hned prvním rokem vyhrál divizi, ale moc jsem toho nenahrál a do třetí ligy, i přes zkušenosti v ní, jsem se panu Michálkovi nehodil. Naštěstí jsem se domluvil s panem Vokounem na hostování v Chrástu, kde jsem toho bohužel také moc nenahrál. Nakonec jsem kývl na nabídku Kolovče do vyšší soutěže, kde v tuto chvíli stabilně nastupuji a myslím, že předvádíme fotbal, který je hoden vyšších příček než kde se nacházíme."

Když jsem před časem listoval starými fotbalovými přílohami Deníku, v jedné se o vás psalo jako o talentu s velkou budoucností. Jakpak došlo k tomu, že jste se z Viktorie Plzeň ocitl v domažlické Jiskře?
„Zranění a neměl jsem sportovní štěstí. Jako o zlomu své kariéry ale nebudu mluvit o zranění páteře, ale o přechodu mezi žákovskou a dorosteneckou kategorií. Dodnes mě mrzí, že jsem v tomto období neměl za trenéra p. Šnebergera, který by mi pomohl dostat se tam, kam jsem mířil. I proto závidím klukům v dorostu, že dnes mají trenéry jako jsou Václav Mrázek, Jirka Žilák, Jiří Kohout apod…"

Jak zpětně hodnotíte svoje působení v týmu Chrástu, podzimního lídra krajského přeboru?
„Bohužel jsem počítal s působením v Domažlicích a oznámení o mém odchodu přišlo už v sezoně, čili jsem v Chrástu nikoho lépe neznal, neabsolvoval jsem přípravu. Nastoupil jsem do rozjetého vlaku a bohužel jsem se neudržel. Neměl jsem zápasový rytmus a stejně jako v Domažlicích jsem nedostal takovou šanci, za kterou jsem na trénincích bojoval, a proto jsem opět odcházel s frustrací. Každopádně jsem se až na sportovní stránku cítil v Chrástu skvěle. Pokud bych si měl v tuto chvíli vybrat klub, rád bych se do Chrástu vrátil, ať už se mu podaří postoupit do divize nebo ne. Uvidíme, pokud bude mít Robert Vágner zájem, určitě bych ho měl za trenéra rád, protože i jako spoluhráč byl vynikající. Každopádně jsem tam za velmi krátkou dobu viděl asi nejlepší partu ve svojí kariéře a když připočtu kvalitní a férové vedení, stejně jako trénink, není co řešit."

V čem je podle vás zádrhel, že už Chrást na jaře není tak suverénní jako byl na podzim?
„Chrást je pro mě divizní tým, konkurenci má jen v Doubravce, zbytek týmů se mu rovnat nemůže. Je ale těžké hrát a vyhrát jakoukoliv soutěž, když se vám hned několik hráčů, s nimiž počítáte do sestavy, zraní. V Chrástu jsou dlouhodobě mimo hru Ondra Král, Martin Bulín a Ondra Karbusický. Na tuto krajskou soutěž nepotřebujete extrémně široký kádr, ale pouze za předpokladu, že vás nepotká sled zranění."

Aktuálně působíte v Kolovči. S jakými cíly jste do divizního klubu šel?
„Dobře trénovat, hrát a opět se dostat do zápasové pohody."

Poslední dobou se vám začíná dařit, dostáváte se do šancí, dáváte góly. Ale od Slavoje s bratry Doškovými, Vlčkem a dalšími ostřílenými harcovníky se čekalo mnohem víc. Zimní přípravu jste měli kvalitní. Kde podle vás je chyba?
„Dovolím si tvrdit, že z těch zápasů, co jsem hrál nebo viděl, jsme nehráli to, co bychom chtěli, pouze v Rokycanech. V Milevsku, Táborsku a v neposlední řadě na Slavii, jsme to nezvládli pouze výsledkově, jinak jsme byli lepším týmem. Dali jsme hodně branek a ještě dvakrát tolik šancí spálili. Jednoduše řečeno trvat tento ročník ještě na podzim, dostaneme se daleko výš."

Když už jsme u Došků či Vlčka, s kým z nich je na tréninku radno být v jednom týmu?
„Se všemi, každý z nich je pan fotbalista se zkušenostmi, které já nemám, a jediné, co můžu, je něco od nich pochytit. Petr je vynikající organizér a dokáže si to srovnat do latě, s Lukášem si zase kromě vtipů člověk užije hru jako Barcelona. No a Tomáš hraje ještě ´Ligu´, akorát v Kolovči." (smích)

Je něco, co vám působení v jednom týmu s takovými hráči dalo?
„Rozhodně obrovskou zkušenost. Každý mladý hráč by se od nich mohl učit, bavit se fotbalem jako oni."

Podle posledních informací Slavoj asi opravdu opustí divizi a bude hrát krajský přebor. Je to tak nebo máte jiné informace?
„Bohužel mám informace jen zprostředkované a proto jde tohle mimo mě. Tak jako tak chci teď ještě vyhrát dva zápasy a pak se uvidí."

V dorostu Viktorie jste hrál také s Tomášem Štverákem a Janem Maškem, kteří nyní hrají za Dynamo, Jakub Puchmertl je v Kolovči, s Patrikem Hulinou, ten je v Chrástu, ale i s Markem Bauerem, Danem Houdkem, Lukášem Freiem a Martinem Mandousem, ti jsou v Domažlicích. Jak na tuhle partu vzpomínáte?
„Jedině dobře. Na celou vítěznou sezonu, oslavy i tu partu, na to se nedá zapomenout."

Nedělají v Plzni něco špatně, když tihle hráči v dresu Domažlic dokázali v České fotbalové lize juniorku Plzně dvakrát porazit?
„Je to možné a kdyby to tehdy někdo věděl, určitě by jim poradil. Naopak můžeme zmínit spoustu kluků, kteří jsou na hostování ve druhé lize nebo v kádru A týmu Viktorie, a tehdy se na tom vítězství nepodíleli. Možná i my z již zmiňované party bychom byli všichni v lize, kdybychom šli všichni spolu dál. Čili ten úspěch byl o týmu, o formě, o štěstí a hlavně o partě."

Jste pověrčivý?
„Ne, člověk si podle mě pouze potřebuje některé věci odůvodnit."

Kdybyste měl možnost ve své fotbalové kariéře něco udělat jinak, co by to bylo?
„Odešel bych ve čtrnácti do Slavie Praha."

Už víte, zda ve Slavoji zůstanete i v další sezoně,? hraje ve vašem rozhodování nějakou roli to, zda bude působit v divizi nebo krajském přeboru? A nebo počítáte s tím, že to v létě zkusíte znovu v Jiskře?
„Kde budu hrát, bude pouze moje rozhodnutí, které ale bude záležet na dvou faktorech. Které to jsou ale neprozradím." (smích)

Vizitka Kamila Staňka:

Kamil Staněk se narodil ve Stodě 27. 6. 1989. Bydlí s přítelkyní v Plzni, je svobodný. Výška 178 cm, váha 73 kg, kope pravou i levou. Fotbalový univerzál, nejčastěji hraje ve středu zálohy nebo na krajích. Záliby: v zimě snowboard, lyže, v létě in-line brusle a výlety na kole. Oblíbené číslo dresu už nemá, dříve to bylo 6 a 7. Nejoblíbenější jídlo: vše, ale hlavně lasagně.