Jiný svět. Tak hodnotí mládežnický trenér Karel Beran, jenž naposledy působil u žákovských týmů Slavie Praha, svou stáž na britských ostrovech. Společně se svým kolegou byl osm dní svědkem toho, jak se dělá fotbal s mládeží ve slavném FC Liverpool. A plný dojmů a poznatků se vrátil do Čech.

Samozřejmě, že jiný svět velkoklubu typu Liverpoolu s megarozpočtem, nelze úplně přesně srovnávat s podmínkami českých provinčních klubů, ale… „Samozřejmě je to také o penězích, ale řada nových trendů se dá přenést i do českého fotbalu. Jenže, mně připadá, že zdejší trenéři nechtějí o nových trendech a změně myšlení ani slyšet. A když už se něco zavede, tak je to většinou polovičaté,“ hodnotí Beran, s tím, že nezájem o nové věci vedl k jeho odchodu ze Slavie.

Ale zpět k Liverpoolu. V mládežnických kategoriích má FC deset týmů. Nejmenší jsou děti od devíti let až po juniorku. A kromě nejstarších dorostenců nehrají týmy žádné soutěže, nehoní žádné body. „Trenéři ani hráči nejsou svazováni žádným postavením v tabulce, hrají jenom přáteláky,“ prozrazuje Beran. Ono slovo  „přátelák“ nebude ale zase úplně na místě. „Že by chybělo zápasům nasazení? Ani náhodou. Například když hraje Liverpool s Manchesterem United tak je to otázkou prestiže. Oni prostě nesmí s rivalem prohrát,“ upozorňuje Karel Beran.

Každý tým má navíc své vlastní hřiště, s přesnými rozměry, s brankami na kolečkách, aby děti nemusely konstrukce  nosit.
Protekce? Neexistuje. Rodiče navíc mají zakázáno mluvit profesionálním trenérům s licencí do práce. „Když přichází dítě do klubu, tak trenér jeho rodičům nastíní oddílovou filosofii. Buď s ní souhlasí, nebo dítě nevezmou,“ naráží Beran na nešvar české  kopané, kde se do pozice trenéra národního týmu pasuje každý druhý fanoušek.

Berana také potěšila disciplína a nasazení hráčů při tréninku. „Každý trénink má pět fází a každý hráč ví, co má dělat. Při jednotce to je jízda, žádné prostoje,“ komentuje mládežnický kouč, který je toho času bez angažmá.

Jestliže tréninkové centrum Liverpoolu popisoval jako jiný svět, pak návštěva na utkání Premier League v Manchesteru je zážitek ze vzdálených galaxií. Na utkání City s Newcastlem, kde bylo přes padesát tisíc fanoušků do konce života nezapomene. „Pořád se hovoří o jiné atmosféře, ale kdo to nezažije na vlastní kůži, tak to nepochopí,“ vrací se ve vzpomínkách o pár týdnů zpět Beran.

Padesát tisíc lidí tleskalo ve stoje. „No a za pět minut byli ze stadionu pryč! Žádné fronty, žádné potyčky, žádné kolony,“ nechápal trenér. „Ti hráči si tam nedovolí nic vypustit. To prostě ani nejde. A fanoušci? Ani jednou jsem nezaslechl pískot. Prostě pořád fandili,“ prozradil Beran.