Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak je trenérovi, který přivede mužstvo k největšímu klubovému úspěchu, a přesto musí skončit?
Když se ohlédnu za svým působením v Domažlicích, mám na něj krásné vzpomínky, které ovšem trochu kalí ten konec. Když vás vyhodí po pěti prohraných zápasech za sebou, tak víte proč. Já v Domažlicích končím proto, že je potřeba udělat místo pro někoho jiného.

Vaším nástupcem je Pavel Horváth. Jste na něj naštvaný?
Vůbec ne. Pavla si vážím za to, co ve fotbale dokázal a co všechno udělal pro Viktorku. Beru to tak, že platím daň za to, že kolem Pavla je velká euforie. Když to řeknu s nadsázkou, kdyby se volil primátor, tak se jím stane (usměje se). On se ale rozhodl pro trenérskou dráhu, kterou začne právě v Domažlicích, a já tak na to doplatil.

O tom, že vás Pavel Horváth vystřídá, se spekulovalo už delší dobu. Vnímal jste to?
Samozřejmě, že se to ke mně také dostalo, ale já tomu nechtěl moc věřit, sezona byla velmi dobře rozjetá. Veřejně jsem to poprvé slyšel v sobotu v televizi při přenosu posledního ligového zápasu Viktorie s Příbramí, podruhé v úterý po benefičním zápase Pavla Horvátha. Další den ve středu mi vedení klubu oficiálně oznámilo, že v klubu končím.

Na to, že jste přišel o místo trenéra v třetiligovém klubu po úspěšném působení, zůstáváte nad věcí. Co vás k tomu vede?
Samozřejmě mě to mrzí, cítím určitou nespravedlnost, ale nic s tím nenadělám. Z Domažlic ale odcházím s pocitem, že to bylo vydařené angažmá. Myslím si, že je za více než tříletým působením vidět poctivá práce, mužstva i nás trenérů. K tomu, že mohu být trochu více nad věcí, mně pomáhá i to, že mám své civilní zaměstnání a nejsem tak na trenérské práci existenčně závislý.

Kterého úspěchu s Jiskrou si považujete nejvíce?
Třetího místa v poslední sezoně ČFL a pak také toho, že se nám v posledních ročnících domácího poháru jako jedinému třetiligovému klubu podařilo postoupit do osmifinále domácího poháru, a to dokonce třikrát po sobě.

Jak budete vzpomínat na hráče, se kterými jste prožil tři roky?
Určitě v dobrém, s hráči jsem neměl žádné problémy. Jediný spor byl s brankářem Danem Houdkem, který nakonec odešel do Tachova.

Můžete do trochu přiblížit?
Dan týden před začátkem sezony spadl z motorky, zranil se a my jsme to museli řešit. Z Viktorie přišel zkušený Martin Ticháček, domažlický odchovanec. A když se pak Dan, který je kvalitní gólman, vrátil, nedokázal se s konkurencí vyrovnat.

Můžete vyjmenovat kostru týmu, o kterou jste se opíral?
Určitě Jirka Bárta, Marek Bauer, Petr Mužík, Milan Braun, Luděk Leitl. Později se k nim přidal Pavel Javorský a Petr Došlý.

V Domažlicích jsou všichni hráči amatéry. Jak složité je skloubit náročnou třetí nejvyšší soutěž se zaměstnáním?
Někdy je to opravdu těžké v tom, že hráči přijdou na trénink unavení z práce, někteří dělají i v Německu. Na druhou stranu trénovat se musí, a nelze hráčů nějak ulevit. Kluci se museli často hodně kousnout, aby to zvládli.

Jiskra je farmou Viktorie, jak jste viděl spolupráci klubů?
V prvním roce to příliš nefungovalo, chodili k nám hráči, kteří přes týden trénovali v Plzni a k nám chodili hrát, což se moc neosvědčilo. Pak se ale nastavila pravidla, že kluci z Viktorky trénovali s námi i v týdnu, a to byla rozhodně lepší varianta. Na podzim takto u nás působili Hrdlička, Hamerník, Růžička, na jaře pak Chocholoušek, Hrubý, Beránek a dvakrát nám vypomohl v brance Roman Pavlík.

Jak budete vzpomínat na domažlické fanoušky?
Fanoušci v Domažlicích jsou fajn, když mě v sobotu před a po zápase s Louňovicemi tleskali, bylo to dojemné. Jen si myslím, že jich mohlo chodit více. Mám pocit, že se třetí liga v Domažlicích tak trochu okoukala. Když jsem tam přišel, chodilo čtyři sta pět set lidí, teď už jen dvě stě padesát. Výjimkou byly pohárové zápasy, kdy chodilo i přes tisíc diváků.

Odpočnete si teď od fotbalu?
K odpočinku nemám důvod. I přesto, co se teď stalo, mám do trénování velkou chuť. Teď pojedu na týden do Egypta a budu čekat, že mi třeba zazvoní telefon. Věřím, že nějaká nabídka přijde.

Vizitka Stanislava Purkarta

Narozen 8. 9. 1969. V první lize odehrál v dresu Viktorie Plzeň 
163 utkání a vstřelil 18 branek, na konci kariéry působil krátce 
v druholigové Poštorné. S trénováním začal v 1. FC Plzeň, později trénoval ve Viktorii Plzeň juniorku i ligový dorost, působil jako asistent trenéra Zdeňka Michálka v I. lize, potom jako hlavní trenér vedl v ČFL Karlovy Vary, druholigový Baník Sokolov, Chotíkov a Jiskru Domažlice. S Domažlicemi dosáhl v aktuální sezoně historicky nejlepšího umístění (3. místo) a tři roky po sobě s Jiskrou postoupil do semifinále domácího poháru.