Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V zahraničí hájil barvy belgického Standardu Lutych, kyperského Ethnikos Achnas a řeckých klubů Panioniosu Atény a Niki Volos, kde v roce 2007 zakončil profesionální kariéru. Poté to zkoušel jako fotbalový skaut a hrál nižší soutěže v Německu i doma. Ještě vloni na podzim pomohl mužstvu Slavoje Koloveč k prvnímu místu v přeboru Plzeňského kraje.

A pak si řekl dost a pověsil kopačky na hřebík.

Vítězný duel 15. kola proti Horažďovicím byl posledním mistrovským zápasem v kariéře devětatřicetiletého fotbalisty Petra Vlčka.

Opravdu byl zápas proti Horažďovicím vaším posledním soutěžní duelem? Nerozmyslíte si to ještě?
Ne. Vedení Kolovče jsem to oznámil. Mám tam ještě registrační průkaz, ale hrát už nebudu. Domluvili jsme se, že po skončení sezony uděláme v Kolovči rozlučkový zápas.

Letos na podzim vám bude čtyřicet, ale výkonnostně na krajský přebor stále máte. Proč jste se rozhodl skončit se soutěžním fotbalem?
Moje životní priority jsou jinde a na mistrovský fotbal v mém životě už nezbývá čas. Vloni na podzim jsem začal studovat vysokou školu, což mně zabere spoustu času. Mám dva malé syny, manželka nastoupila do práce na částečný úvazek a skloubit zaměstnání, rodinu a školu je složité. Přes týden se s manželkou a dětmi moc nevídám, takže o víkendu chci trávit čas společně s nimi.

V Plzni bydlíte v Černicích, máte to kousek na hřiště. Neláká vás zahrát si alespoň I. A třídu?
Ne. I kdybych hrál nižší soutěž, pořád mě to bude stát jedno víkendové odpoledne. A já tenhle čas chci dát rodině. Jsem rodinný typ. Když bude čas, zahraji si za Černice plzeňskou Ligu starých gard, která se hraje v týdnu, nebo si půjdu zakopat občas za starou gardu Viktorie Plzeň.

Zmínil jste vysokou školu, který obor studujete?
Jsem v prvním ročníku Fakulty pedagogické ZČU v Plzni, bakalářský obor tělovýchova a sport. Fotbal jsem hrál i proto, abych měl nějaký pohyb a držel se v kondici. To mně teď vynahrazuje studium na vysoké škole, kde mám pohybu až dost a jsem fyzicky hodně vytížený.

Ke sportu máte blízko celý život, předpokládám, že vás studium baví?
Hodně. Přicházím i po praktické stránce do kontaktu se sporty, které jsem dosud příliš neznal, například freesbee, florbal, softbal, ale věnuji se i dalším sportům, jako je atletika, plavání, gymnastika, volejbal, házená, basketbal.

Jaké to je pohybovat se mezi spolužáky o generaci mladšími?
Mě tohle ještě více motivuje, vyrovnat se ´na stará kolena´ mladým spolužákům. Ale nejsem tam ve svém věku sám, v ročníku je se mnou i bývalý extraligový házenkář Áda Blecha. Zajímavé je, že s námi studuje i jeho syn Honza, rovněž extraligový házenkář, stejně jako Honzův spoluhráč Michal Tonar mladší.

Ve své profesionální kariéře se máte za čím ohlížet. Na které angažmá nejraději vzpomínáte?
Bylo jich více. Zapomenout nemohu na to vůbec první, ve Viktorii Plzeň, kde jsem pod trenérem Zdeňkem Michálkem poprvé nakoukl do první ligy. Potom přišlo angažmá ve Slavii Praha, odkud byl jen kousek do reprezentace, kde jsem rovněž tři roky působil. Cennou zkušeností byl i rok ve Standardu Lutych, moje první zahraniční angažmá, i když tam to nevyšlo podle mých představ. Za nejvydařenější považuji působení v řeckém Panioniosu Atény, kde jsem strávil skoro pět let.

Dá se říci, že vám Řecko přirostlo k srdci?
Ano. Na Řecku mám rád nejen příjemné klima, moře, slunce, ale blízká je mi i řecká mentalita. Mám tam spoustu kamarádů a přátel a rád se tam vracím. Jsem tam i s rodinou pozvaný na Velikonoce a moc se do Řecka těším.

V Panioniosu se vám dařilo i po sportovní stránce, dokonce jste si tam zahrál i evropské poháry. Jak na to období vzpomínáte?
Byly to krásné roky. V té době jsme s Panionisem dosahovali nejlepších výsledků v historii klubu včetně účasti v poháru UEFA. Skvělí byli i fanoušci. Je to příjemný pocit, když po letech přijedete do Atén a oni vás poznávají a hlásí se k vám.

Ve své kariéře jste poznal i řadu trenérů. Kdo z nich vaši fotbalovou kariéru nejvíce ovlivnil?
Zažil jsem hodně trenérů, ale jmenoval bych tři z nich. Vůbec prvním mým trenérem byl Jan Vančura v rodných Mariánských Lázních, který nás učil fotbalové abecedě. Zapomenout nemohu ani na legendárního mládežnického kouče Josefa Žaloudka, který mě ve čtrnácti letech přivedl do Viktorie Plzeň. Náročný a nesmlouvavý kouč, který nám nic neodpustil. Nadávali jsme na jeho mnohdy tvrdé metody, ale až s věkem jsem ocenil, kolik nám toho vlastně pro náš další fotbalový i lidský růst dal.Ve Viktorce jsem poznal i další trenérskou legendu, Zdeňka Michálka, který je velkým plzeňským patriotem a mně i dalším odchovancům dal šanci v první lize.

Co byste vzkázal mladým adeptům fotbalu?
Aby si uvědomili, že netrénují kvůli rodičům nebo trenérovi, ale především kvůli sobě. A pokud to chtějí někam dotáhnout, aby nespoléhali jen na talent a nebáli se tvrdé práce. Samozřejmě potřebujete i mít kousek štěstí, ale jenom s talentem nevystačíte.

Profil Petra Vlčka

Narodil se 18. 10. 1973 v Mariánských Lázních. Vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní 
v Plzni, v současné době studuje na Pedagogické fakultě v Plzni obor Tělovýchova a sport. Pracuje ve státní správě, žije v Plzni-Černicích. Je podruhé ženatý, s manželkou Lucií vychovávají syny Matyáše (5,5) a Dominika (3).

Fotbalová kariéra: V. Mariánské Lázně (1981 – 1987), V. Plzeň (1987–92), S. Svéradice (1992), VTJ Karlovy Vary (1993), V. Plzeň (1993-96), Slavia Praha (1997-2000), Standard Lutych (2000 – 01), Panionios Atény (2001-05), Ethnikos Achnas (2005), V. Plzeň (2006), Niki Volos (2006-07), 
1. FC Bad Kötzting (2007-08), 
SpVgg Weiden II (2008-09), Slavoj Koloveč (2009–10), Slavoj Stod (2010-11), Slavoj Koloveč (2011-2012).

Jsem šťastný, říká bývalý reprezentant

Když sportovec ukončí definitivně kariéru a jako jeden z důvodů uvede, že je to kvůli rodině, může to často někomu znít jako klišé. Petr Vlček je ale trochu jiný případ. Když vám říká, že rodinu staví na první místo,uvěříte mu. Jako sedmiletý přišel tragicky o matku, když ji v Mariánských Lázních přejelo auto. Z domova odešel ve čtrnácti letech poté, co si ho do Viktorie Plzeň vyhlédl legendární mládežnický trenér Josef Žaloudek. Bydlel na internátu, později na svobodárně. Brzy se oženil, ale první manželství mu nevyšlo a skončilo rozvodem. Byl slavný, vydělával peníze, ale štěstí a naplněný skutečný pocit skutečné rodiny našel až ve vztahu s druhou manželkou Lucií, mimochodem dcerou bývalého hokejového gólmana Škody Plzeň a Dukly Jihlava Petra Brokeše. „Když se vám něco takového podaří až napodruhé, o to více si toho vážíte. Mám skvělou rodinu a jsem šťastný," svěřil se Petr Vlček.