Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak jste vy osobně na tuto trenérskou rošádu reagoval? Zaskočilo vás to?
Změna je život, to platí i ve fotbale… Že jsme s Petrem Skálou přešli od áčka k juniorce, vyplynulo ze situace, která v A-týmu v první lize na začátku sezony nastala.

Jistě máte na mysli to, že po šesti kolech, ve kterých Dynamo v Gambrinus lize vybojovalo jen tři body, byl od áčka odvolán trenér František Cipro. A s ním jste se svezli i vy dva. Je to tak?
Přesně. Přitom my do první ligy vstoupili výborně. Doma jsme porazili Olomouc, která na podzim patřila v lize k nejlepším. Ve druhém kole jsme vedli v poločase v Mladé Boleslavi 2:0, jenže nakonec jsme ještě to utkání dokázali 3:2 prohrát. Jak se ukázalo, pro kluky to byl šok a psychicky pak následující zápasy nezvládli. Vedení volilo změnu na postě trenéra, za Frantu Cipra přišel Míra Soukup a u áčka jsme skončili i já s Petrem Skálou. My dva dostali nabídku dělat místo Voziho a Švantyho dělat juniorku a strakonickou farmu. Já v Dynamu chtěl zůstat a pracovat ve fotbale dál, takže jsem tu nabídku přivítal. Ostatně nic tak nového to pro mě nebylo, protože jsem v juniorce před dvěma roky nějakou dobu působil. Vracel jsem se tudíž do známého prostředí a na tu práci jsem se těšil.

Ani během sezony jste nikdy nezalitoval?
Vůbec ne. Potvrdilo se mi to, co jsem si od své staronové role sliboval – a to, že s těmi mladými kluky je opravdu radost pracovat. Navíc tam trošku odpadá takový ten jistý stres a psychická tíha, které v první lize jsou. Samozřejmě, že zodpovědnost za výsledky i v juniorce člověk cítí, až tak vyhecované jako v první lize to ale není.

Staří Římané tvrdili, že lepší je být v gubernii první než v Římě druhý…
Jasně, z hlavního trenéra tu zodpovědnost nikdo nesejme, jenže my s Petrem Skálou jsme na to dva. Každý máme svůj názor a platí ten, na kterém se shodneme.

Když jste nabídku jít k juniorce dostal, neměl jste trošku obavy z toho, že vlastně budete mít na starosti dvě soutěže?
Já věděl už od Voziho, co to obnáší. Neříkám, že to je jednoduché, protože všechno to stihnout někdy je opravdu hodně náročné. Jak pro hráče, tak pro trenéry. My třeba v neděli měli třetí ligu a hned den nato jsme se sebrali a jeli někam hrát juniorskou ligu. Což je těžké jak po psychické, tak i fyzické stránce. Museli jsme dávat mužstva dohromady tak, aby ti hráči byli rovnoměrně vytíženi. Přesto někdy museli někteří hráči ve dvou dnech odehrát celé zápasy v ČFL i v lize juniorů. Navíc pro mladé kluky je třetí liga hodně těžkou soutěží, na druhou stranu tam sbírají i potřebné zkušenosti.

A co liga juniorů, která je fungl novou soutěží? Jak tu vidíte?
Už když jsem dělal trenérskou školu, tak se projekt této soutěže připravoval. Nikdo z nás nevěděl, jaká ta soutěž bude. Za tu dobu, co u juniorky teď jsem, ale musím říct, že nová soutěž je hodně kvalitní. Až jsem byl někdy překvapen, jakou kvalitu některá utkání mají. Je to i hodně sledovaná soutěž. Sice u nás v Budějovicích až tolik ne, když jsme ale přijeli třeba do Olomouce, tam bylo patnáct set diváků! Taky v médiích a na různých webových stránkách je lize juniorů věnovaná patřičná pozornost. Na zápasy se chodí dívat i spousta známých lidí z fotbalového prostředí, takže ti mladí hráči mají opravdu velikou šanci se dostat do velkého fotbalu.

Vy jste většinu bodů udělali doma, zatímco venku se vám až tolik nedaří. V čem to je?
My pomoc od áčka dostáváme spíš do Strakonic na třetí ligu a jen někdy a hlavně doma i na ligu juniorů, zatímco ven jezdíme s mladými kluky. A proti nám domácí týmy nastupují i s ligovými pendly. Třeba na Slavii proti nám hráli Hurka, Dobrotka či Dostál, kteří už za Slavii ochutnali i první ligu. To je pro naše kluky obrovská porce.

A co spolupráce s dorostem?
Funguje, jak má. Hlavně, když došlo k termínová kolizi s áčkem a my tu sestavu všelijak lepili, tak jsme si vypomohli i klukama z dorostu.

Často se říká, že juniorské týmy vlastně nahrazují bývalé vojenské celky. Myslíte si to i vy?
Jistě, v něčem to platí. Na druhou stranu ale vojna byla specifická v tom, že člověk na dva roky vypadl z domova a byl na dva roky zavřený někde v kasárnách. Navíc my se tam, když jsme přišli, setkali s mazáky. Což pro nás mladé tehdy byla velká škola života. Tam si člověk uvědomil, že i určitá pokora má svůj význam a je potřebná.

Vy vlastně s jedním mužstvem hrajete dvě soutěže. Vedle ligy juniorů nastupujete jako farma Dynama taky za Strakonice ve třetí lize. Nezaskočilo vás, že ve Strakonicích už prakticky nezbyl žádný kmenový hráč a že všechno leží jen na vás?
Je to složité. Byť v zápasech není problém. Přijedeme do Strakonic a je tam všechno připravené. Jak Michal Káník, tak David Faja se o to starají a vše funguje. Nicméně je to zápas venku, protože ti kluci trénují na Složišti, pohybují se v Budějovicích, hrají ligu juniorů za Dynamo. Pak se v neděli seberou a odjedou do Strakonic, kde sehrají zápas ČFL a po utkání zase jedou zpátky na Složiště. Ale zvládali jsme to, alespoň si myslím, docela slušně. Třeba v posledních třech kolech jsme uhráli všech devět bodů. Jak už jsem říkal, na třetí ligu nám jezdili vypomáhat i zkušenější hráči. Ke konci sezony třeba i Ruda Otepka a Filip Rýdel, což samozřejmě bylo znát. I pro ty mladé kluky je dobré, když mohou hrát vedle tak zkušených a kvalitních fotbalistů. Jak za Strakonice, tak za juniorku hrajeme klidný střed tabulky. To není špatné.

Je třetí liga pro mladé hráče dobrou školou?
Rozhodně. Ta konfrontace s chlapským fotbalem je velice důležitá, navíc v tak kvalitní soutěží, jakou Česká fotbalová liga bezesporu je. Juniorka pořád ještě má hodně blízko k dorosteneckému fotbalu, je to takové hodně vyblázněné, zatímco ve třetí lize je to už taky hodně o zkušenostech.

Chystáte i změny v kádru?
Vše se bude odvíjet od toho, jaké změny dozná áčko. Jisté je, že už s námi nebudou pokračovat oba ruští mladíci. Jak Kaladzyan, tak Bukija se vrátili do Ruska.

Co zimní příprava?
Začínáme 3. ledna, poté jedeme do Písku na soustředění. Zimní turnaj hrát nebudeme, ale máme řadu přípravných utkání. A to i se silnými soupeři, třeba s Táborskem či Domažlicemi.

Přání do nového roku?
Třetí ligu hrát dál bez starostí se záchranou a v obou soutěžích dávat co nejvíce možností mladým hráčům.